Má dnes přednost provozování kavárny, nebo ochrana před infekcí? Řešení je v dialogu a odpovědnosti
Lidové noviny 5.ledna 2021
Světelný řetěz z půllitrů a skleniček na protest proti covidovým opatřením vlády byl v Praze k vidění v neděli FOTO MAFRA – MICHAL ŠULA
Demokratické země na obou polokoulích mají ve svých základních dokumentech v různých podobách tři pilíře společnosti. Svobodu jednotlivce a skupiny, ochranu zdraví i volnost podnikání.
Na různých kontinentech se v boji s covidem dělaly kompromisy. V Asii obětovali něco svobody, v USA zdraví a v Evropě kus ekonomiky. V Asii měli obavy ze SARS, v USA před prezidentskými volbami budoucí bývalý prezident chtěl udělat dojem fungující ekonomikou a Evropě obecně – a u nás zvlášť – převládlo úsilí voličstvo nepopudit jinak vysoce potřebnými opatřeními. Že v případech dva a tři to šlo do kytek, není potřeba rozvádět.
Není to však černobílé. Odehrává se konflikt mezi skupinami, co z těch tří je důležitější. Někteří říkají, budeme-li chránit zdraví, zničíme ekonomiku, a nakonec přijdeme i o zdraví. Po zhroucení ekonomiky nebudeme pečovat ani o zdraví, protože nebude za co.
Ti, kdo chrání zdraví, tvrdí, že nepřítelem ekonomiky nejsou omezení, ale virus. Když se jej nezbavíme, nebudeme mít ani ekonomiku, protože v případě odbržděné infekce se lidé bojí o život a také to nefunguje.
Ti, kdo chrání svobodu, by chtěli zdraví i ekonomiku, ale ve jménu svobody se nechtějí nechat omezovat anebo nutit k čemukoli, třeba k očkování. Čímž na konci dne opět ruinují jak ekonomiku, tak zdraví.
Hezky to formuluje Esther Perelová, belgická odbornice na partnerské vztahy, které mnohdy také nemají východisko. Její slova platí jak v mikrokosmu rodiny, tak v globální šlamastyce: „Jsou to paradoxy, které nelze vyřešit, pouze usmířit.“
Zatím však protagonisté zdraví, ekonomiky a svobody si melou tu svou.
Mimochodem, řešení to má, ale nikomu se do něj nechce. Tím je striktní lockdown, avšak krátký. Takový, který nedovolí se covidu rozvinout do bezbřehých čísel, a pak postupné uvolnění.
Povedlo se to u nás na jaře, až na to uvolnění. To bylo příliš rychlé a v důsledku vládního přešlapování kvůli říjnovým volbám přišla další uzávěra příliš pozdě. Tak se současná střídání pololockdownů s vánočními nákupy odehrává pří čísle denně nakažených o řád vyšším, než bylo nutné.
Co je šikanózní omezování
Trojúhelník má tři vrcholy: ochranu zdraví, ekonomiky a svobody. Zkusme se zaměřit jen na ten poslední.
Listinu základních práv a svobod stojí za to si přečíst, aby si jeden uvědomil, v jakém ústavním zřízení si žijeme – a jak je to dobře.
Zatímco se opatření proti covidu prohlašují za šikanózní, existuje spousta jiných omezení, která přecházíme bez povšimnutí.
Areál Pražského hradu nebyl uzavřen ani za komunistů, ani za nacistů, dokonce ani ve dnech Pražského povstání! Při vstupu do budov nejen ústřední státní správy, ale i do kdejaké komerční, předkládáme občanský průkaz, vrátný si zapisuje jméno a třeba i číslo průkazu. Takto získává osobní údaje prakticky v bezprávním režimu. Není slyšet, že to někomu vadilo. Šikanózní jsou ohyzdná žlutá obarvení na prvním a posledním schodu v nejrůznějších budovách včetně historických. Mají obskurní preventivní poslání zabránit asi tisícům zranění ročně, protože lidé prostě nevědí, kde schody začínají a kde končí.
Na příklady šikanózního omezování svobody narážíme dnes a denně. Nyní jsou však trnem v oku někomu roušky, někomu uzavření provozů anebo očkování a jeho důsledky.
Covid free zóny
Ve zmiňované základní listině práv a svobod jsou minimálně dvě místa, kdy se hovoří, že výkon jednoho práva je omezen právem druhého. V článku 11 se hovoří, že nakládání s vlastnictvím „nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy“. Jinde, v článku 20, se hovoří, že právo sdružování nebo zakládání politických stran lze omezit mimo jiné pro ochranu práv a svobod druhých. Takovým je – mimo jiné – právo na ochranu zdraví. Které je tedy nadřazeno? Co je víc? Provozovat kavárnu i během opatření, anebo právo zákazníků být chráněn před infekcí? S kouřením jsme to – po desetiletích – vyřešili jednoznačně. Nebylo generálně zakázáno. Pouze vykázáno tam, kde nikomu neškodí – kromě kouřícího.
Podobně to dopadne s očkováním. Šlo by nařídit zákonem, ale žádná politická skupina si to s občanstvem – ještě ve volebním roce – nerozhází. Co však lze, je neočkované vykázat jinam. Není povinnost se očkovat, ale zde to vyžadujeme. Co nestihne stát, stihnou provozovatelé, kteří si z „covid free“ udělají marketingový tahák.
Zastánci svobod by měli číst Listinu celou. Přišli by na to, že proti jejich právu nenechat se očkovat – nebo provozovat sdružování lidí bez omezení – stojí právo někoho jiného chránit svoje zdraví. Státu v tomto případě není co závidět. Jedny nenutit a druhé ochránit je tanec po vejcích.
Již dnes platí, že některé aerolinky nevezmou na palubu nikoho bez očkování či čerstvého covid testu. Lze očekávat, že se jakékoli žalobě za diskriminaci s přehledem ubrání.
Všechno má řešení
K usmíření paradoxů to bude chtít dvě věci: dialog a odpovědnost. Takový teoretický příklad. Chcete provozovat kavárnu za „fialového PSA“? V pořádku. Provozovna musí být označena, aby návštěvník věděl, že vstupuje do infekčního prostředí s možností nákazy. Uvnitř mají všichni roušky – kromě chvíle, kdy konzumují. Musí být možné trasovat návštěvníky. Že si při zápisu do „návštěvní knihy“ v restauraci budou hosté vymýšlet, jak ihned navrhovali kverulanti? Není problém. Při vstupu do zařízení nám, prosím, zavolejte na toto číslo. Váš telefon bude uložen v naší databázi, že jste tu byl dnes o té a té hodině. Jméno znát nepotřebujeme. Potřebujeme kontakt, kde vás najdeme. Jméno budete muset říct, až vás zkontaktuje trasovací služba. Všechno má nějaké řešení.
Chce to naslouchat, domluvit se a dohodu vymáhat. Na diskriminaci to nikdo neuhraje a na kroucení vlastních pravidel také ne. Vzpomeneme si na teoretický konstrukt ministra zdravotnictví o státnickém obědě s rodinami v Lánech.
Ještě jednou: naslouchat, domluvit se a vymáhat. Je nový rok. Můžeme to zkusit.
MIROSLAV PALÁT lékař, prezident CzechMed Text vyjadřuje autorův osobní názor
Comments