(Lidové noviny)
Ke starší paní, co bydlí ve čtvrti rodinných domků, přijde pes. Je přátelský, čistý, dobře živený, dejme tomu retrívr. Rozhlédne se, počuchá, hodí se na koberec v předsíni a usne. Za dvě hodiny se probudí, otřepe a odejde pryč. Udělá to dvakrát třikrát za týden. Pes musí mít majitele, má obojek. Paní za něj napíše vzkaz: „Neschází vám? Chodí sem pravidelně, ale pouze spí.“ Druhý den přijde zas a za obojkem má odpověď. „To je náš pes. Víte, on bydlí v domácnosti se čtyřmi dětmi, tak přes den nemá minutu klid. Občas nám takto uteče, někomu se vnutí na návštěvu a odpočívá.“
Možná podobné úmysly mají dnes miliony lidí, co je koronavirus vyhnal do tzv. home office neboli domácí kanceláře. Vzhledem k lehkému přenosu infekce se jeví bezpečnější, aby lidé nedocházeli z domova do práce. Což by mohl být atraktivní stav, kdyby i zbytek pracující rodiny neměl nařízenou tu samou vymoženost a ratolesti nedostaly „domácí školu“.
Situace nutí člověka k jakési dualitě, kterou známe z kvantové mechaniky. Tam je elektron současně částice i vlnění. Člověk v home office je současně doma i v práci. Že to je těžké si představit i dospělému, o tom žádná. Natož pak základnímu školákovi, který má pochopit, že tatínek v domácím oblečení je v jednom momentu doma, ale prakticky současně v práci a nesmí být rušen.
Když dva dělají totéž, není to totéž. Obydlí s 80 a více čtverečními metry s možností pracovny oddělené od zbytku vesmíru dveřmi je úplně jiný příběh než 2+kk s dvěma základními školáky.
Přijde nová rovnováha
Home office není pro každou profesi a pro každého člověka. Introvert může práci z domova považovat za přednebí. Do té doby, než – jak se ukázalo v době korony – všichni doma zavření extroverti potřebují neustále komunikovat. Telekonference stíhá telekonferenci, online meeting další a korporátní plánovači zapomínají, že mezi teleschůzkami se musí i na záchod. Umělý inteligent na pozadí sice rozmaže rozházenou knihovničku, ale zatím vás v obraze nenahradí, kdybyste chtěli pár minut soukromí.
Potřebujeme lidskou interakci, ale proč vlastně? Jsou činnosti, kdy opravdu je lepší být odstíněn od cvrkotu kanceláře a moct v klidu domova něco řešit a psát. Avšak o samotě, jinak se kouzlo home office ztrácí. Osobní rozhovor s kolegy je mnohovrstevný a inspirující, přináší často i nezamýšlené poznatky.
Jako vše i home office nám něco dává a něco bere. Lépe hospodaří s časem, pokud ovšem ten ušetřený umíme smysluplně využít.
Na druhou stranu, odchod někam do kanceláře má – mimo vykonání práce – i mnoho dalších významů. Namátkou – inspirující setkání anebo možnost si od domova odpočinout. Že i dobrého moc škodí, platí stejnou měrou o milovaných příbuzných. Přesun na pracoviště umožní přijít na jiné myšlenky, obohatit se o další sociální síť (fyzickou, nikoli online) či pěstovat další návyky a biorytmy.
Po koroně nebude nic, jak bývalo. Přijde nová rovnováha. Jak televize nezrušila rádio a internet nezrušil knihy, tak obojí – pracovat v kanceláři nebo doma – již zůstane v portfoliu různých typů práce víc než kdy předtím.
A kdyby přišla opět nová breberka, která by kosila osamocené jedince a místo izolace by nás nutila se pořád tulit, tak to zas nějak vymyslíme.
Comments