Lidové noviny 19.října 2018
Uvážlivě pronesená slova katolického kněze Petra Piťhy jsou popisem jeho osobní vize reálného nebezpečí
Kdo není přímo znalcem dění v pražské kapitule či se 28. září nezúčastnil slavnostní svatováclavské mše, asi by neměl šanci vědět, kdo je probošt mons. Petr Piťha. V nedlouhém, dvanáctiminutovém kázání se mu podařilo parádně střelit do hejna a současně si vykoledovat trestní oznámení za šíření poplašné zprávy.
Ani to by snad nevzbudilo pozornost. Až když mu v Lidových novinách profesor Tomáš Halík vcelku neakademicky nasadil psí hlavu (Prodavači strachu, LN 13. 10.), zvedlo se obočí zvědavostí. Piťhu nešetřil a počastoval svého bývalého souputníka ve službě boží lecjakými nálepkami.
O co jde? Mons. Piťha se vymezil vůči ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy Českou republikou. Jde o deklaraci Rady Evropy z roku 2011 o boji proti násilí na ženách a proti domácímu násilí. Piťha však tvrdí, že její přijetí povede ke konci rodiny, jak ji většinově známe dnes. Pohlaví dítěte se bude určovat jakousi „úmluvou“, a tomu, kdo se bude uzákoněným genderovým konstrukcím protivit, mohou být odebrány děti a sám (rodič) může skončit v převýchovném táboře. Na udání. Silná káva?
Jak se to vezme. Teologové odpustí bezvěrcovu autorskou licenci, leč ďábel tkví v detailu. Prvně, Petr Piťha při svém kázání (viz YouTube) nepůsobí ani jako geront ani jako dement. Pečlivě váží slova a hovoří o varovných známkách toho, co je v podobných dokumentech, jako je Istanbulská úmluva, často okrajově a mezi řádky. Protože má kázání, a nikoli přednášku, volí jistou zkratku, jejíž výbušnosti si je patrně dobře vědom. V osmdesáti letech statečný počin. Ale co ty detaily?
Trojský kůň extrémní levice
V článku 3 odstavci C se píše: „pohlaví“ (gender) znamená společensky konstruované role, chování, aktivity a atributy, které daná společnost považuje za odpovídající (appropriate) pro ženy a muže. Text je úředně pouze anglicky a německy, oficiální český překlad není. Pohlaví tedy není biologický fakt, ale společenská konstrukce. Toto je trojský kůň extrémní levice současné (nejen) Ameriky, který členské země EU budou možná postupně ratifikovat bez hlubší znalosti souvislostí. Jak pan Piťha naznačuje, co nevidět začnou z bříška tohoto trojského koně vycházet další a další legislativní návrhy, až se jednou dozvíme, že nazývat někoho mužem či ženou proti jeho vůli bude protizákonné.
Zdánlivě lokální zčeření nálad má však široký mezinárodní kontext. Kanadský profesor psychologie Jordan Peterson z Toronta se asi před dvěma roky vymezil proti návrhu zákona, že transpohlavní lidé musí být – pod zákonnou sankcí – oslovováni takovými zájmeny, jaká si přejí. Petersonovi nevadilo, že by měl někoho oslovovat dle jeho přání, ale že by mu to přikazoval zákon.
Torontský psycholog vychází z toho, že pohlaví je biologicky daná skutečnost. Podle extrémní levice dnes však ve společenské konstrukci existují údajně desítky různých pohlavních stavů, které si nárokují právo na ochranu a svébytnost. Kdo s tím nesouhlasí, je označen jako transfobní nepřítel.
Pro Petersona svoboda projevu, která již dostává na frak v hyperkorektním prostředí (nejen) severoamerických univerzit, zde získává nevídaný náhubek. Tvrdí, že postmoderní levice používá k prosazování svých zájmů nástroje, které již ve 20. století stály život mnoha desítek milionů lidí, v narážce na Sovětský svaz a komunistickou Čínu.
Jde o politiku identit. Ne že by samotná ochrana práv (sexuálních) menšin vedla ke genocidě, ale ideologie, ke které se lídři různých skupin uchylují, je velmi podobná tomu, co již ke genocidám vedlo. Že práva skupiny jsou nadřazená právům jednotlivce. Vnáší to rozdělení do společnosti, kdy jednou je nepřítel třídní, jindy rasový, vždy však úhlavní, v budoucnu pak nepřítel „pohlavní“.
Nálepky
Halíkova argumentace jede pohříchu v nálepkách. Nepolemizuje o tom, zda Piťha má, či nemá v tom či onom pravdu, ale jaký (ultrakonzervativní) proud reprezentuje. Relativizuje „tradiční rodinu“, protože údajně nevíme, který z mnoha modelů rodinného života, jež se vystřídaly v dějinách a v různých kulturách, mají dnešní konzervativci na mysli. Zdá se, že interpretace rodiny může být tak rozplizlá jako interpretace pohlaví (nejen) amerických liberálů.
Sečteno: ať považujeme Piťhova slova na mši o svatém Václavu za skandální, či nikoli, jsou to uvážlivě pronesená slova starého muže, kterými popsal svou osobní vizi reálného nebezpečí. Místo nálepek by si zasluhovala pohled, zdali je pravdy trochu na tom šprochu. Abychom jednoho dne nelovili v paměti: jak se jmenoval ten kněz, co v osmnáctém kázal na Václava? Sice přeháněl, ale…
MIROSLAV PALÁT lékař, prezident CzechMed Text vyjadřuje autorův osobní názor
Comments