Lidové noviny
Zdravotnické jednorázové nástroje v opakovaném použití? Zavrženíhodné, leč běžné
Sondy, kleštičky, hadičky, dráty. Jednorázové nástroje, které se do rukou lékařů
často vracejí. FOTO MAFRA – JIŘÍ BERVIDA
Jednorázové zdravotnické prostředky se v nemocnicích používají vícekrát. Jedni to popírají, jiní z toho dělají strašák. Nezaškodilo by pár faktů.
Jednorázové nástroje, sondy, kleštičky, hadičky, dráty máme od sedmdesátých let minulého století. Průmysl tak reagoval na volání trhu po přesnějších, „ostřejších“ a bezpečnějších nástrojích. Od té doby se rozvinulo mnoho medicínských oborů, které se bez jednorázových nástrojů neobejdou. Jeden příklad za všechny: přes velké cévy se do srdce nedá dostat ničím, co je vyrobeno z pryže, skla nebo oceli. Což jsou materiály, které snesou opakovanou sterilizaci.
Pokusy opětovně „vyčistit“ a znovu použít nástroj, který je vyroben a schválen jako jednorázový, jsou tak staré jako tyto výrobky samy. Tato praxe se týká celého světa, vyspělého i rozvojového, od Austrálie po Kanadu. Příčinou není nic jiného než kontrola nákladů, poslední dobou opepřená stesky kolem ohroženého životního prostředí. Samozřejmě že to je nesprávná praxe a jako takovou ji nikdo otevřeně nepřizná. Jsou pouze důkazy nepřímé. Například rozdíl mezi provedenými výkony a nákupem nižšího počtu příslušných jednorázových nástrojů. Anebo skutečnost, že v dokumentech regulačních úřadů rozvinutých států (třeba americké FDA) i ve veřejně dostupném písemnictví jsou vážné diskuse o tom, jak se v této věci zachovat. Tolerovat, netolerovat, za jakých podmínek, etické souvislosti a podobně. Ten nejhrubší odhad je, že v 50 procentech nemocnic se toto děje. Proč by to mělo být v ČR nějak zásadně jinak?
Sterilizovány za nízkých teplot
Jaká nebezpečí plynou z této praxe? Ve zkratce: jednak možnost infekce, jednak možnost, že nástroj nebude fungovat. Moderní jemné nástroje, katétry, vodicí dráty a podobné mají mnoho zákoutí, která dokonale vyčistit nelze. V případě, že za účelem čištění nějaký instrument rozebereme, nemáme záruku, že bude fungovat jako nový. Pokud nedokonale vyčištěný nástroj „sterilizujeme“, můžeme dosáhnout toho, že v určitých zákoutích bude mít tento prostředek v nějaké formě „zapečenou“ lidskou tkáň – obrazně řečeno, protože tyto prostředky se sterilizují za nízkých teplot.
Hrozí opravdové nebezpečí? Nejde o srovnatelnou situaci, kdy v dobách jednoho z průkopníků dezinfekce profesora Semmelweise v univerzitních nemocnicích lékaři poté, co dopitvali zemřelé pacienty, šli a stejnýma nedezinfikovanýma (!) rukama vyšetřovali mladé ženy druhý třetí den po porodu. Při této praxi, kterou si neradno představit ani se silným žaludkem, umírala asi každá pátá na sepsi neboli otravu krve nebo – jak se říkalo – horečku omladnic. Takto to není. Informace jsou však sporadické.
Například – v roce 2000 Medical Devices Agency (britská verze našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv, avšak s kompetencí pro zdravotnické prostředky) varovala nemocnice před opakovaným používáním jednorázových nástrojů. Podnětem bylo, že šest pacientů onemocnělo vážnou infekcí močových cest po opětovném použití jednorázovek. Nepíše se, kolik lidí prodělalo toto vyšetření, jaké byly třeba jiné komplikace atd. Přesnější čísla nejsou známa, protože praxe i následky jsou takříkajíc mimo zákon. Oficiálními cestami se nezjišťují. Lze se domnívat, že poškození pacientů kvůli opakovanému použití jednorázovek se pohybuje v řádech jednotek procent nebo jejich zlomků a nepřevyšuje tak míru jiných komplikací těchto dnes vcelku bezpečných výkonů. To však zdaleka nevyvrací skutečnost, že je to praxe špatná, mimo pravidla, že k poškozování pacientů dochází a my ani nevíme přesně kdy, kde a jak často. Podobně při regulaci potravin nikoho ani nenapadne úvaha, že „za určitých ekonomických podmínek – řízení nákladů – lze nabízet potraviny prošlé pouze několik dní“. Přestože těsně prošlé potraviny sotva někomu ublíží.
Téma je symbolicky aktuální. Patnáctého června finálně schválili znění nového nařízení Evropské unie o zdravotnických prostředcích, na kterém se pracovalo od roku 2012. Tento dokument řeší pravidla vstupu zdravotnických prostředků na trh Evropské unie, aby byly bezpečné a funkční. Norma mimo jiné definuje pravidla nakládání s jednorázovými zdravotnickými prostředky. Základní stav je, že jejich „obnovování“ je zakázáno. Pokud si jej však členská země Unie přeje legalizovat, musí tak explicitně povolit ve svém národním zákoně o zdravotnických prostředcích. Společnost, která by chtěla dodávat na trh „obnovené“ prostředky, musí splňovat všechny nároky na bezpečnost a funkčnost, jako kdyby dodávala originál. Včetně vlastních klinických studií (!) v případě výrobků, které vstupují do organismu nebo v něm zůstávají. Výsledný text vznikl přes masivní tlak firem, které se zabývají reprocessingem, tedy obnovováním jednorázovek. Jednu chvíli to vypadalo, že naopak všechny výrobky budou považovány za opakovaně použitelné, pokud výrobce neprokáže, že tomu tak není. Bezpečnosti pa cienta je v tomto směru, díky výslednému dokumentu Evropské unie, zatím učiněno zadost.
Až čas přinese odpověď na otázku, s jakou tvořivostí se národní vlády a průmysl „obnovitelů“ vypořádají s novým nařízením. Možná jsou drakonické požadavky na „velkoobnovitele“ nastaveny tak, aby je mohli splnit pouze ti největší. Učiní tak s vidinou velkého trhu pro recyklované výrobky. Zábavnější může být stanovisko nemocnic a jejich nadřízených úřadů: „Obnovování jednorázových výrobků jsme nikdy nedělali, ale teď už to budeme dělat bezpečně!“
MIROSLAV PALÁT
prezident asociace CzechMed
コメント