top of page

Co zbude ze světa po koronaviru?

Lidové noviny


Nevíme, jak dlouho to ještě bude trvat, a všichni doufáme, že snad už moc ne. Přestože

pandemie koronaviru ještě zdaleka neskončila, je namístě položit si i otázku, co se stane

pak. Protože koronavirus nejspíš poznamená svět více, než si představujeme.


Apokalypsa tady a teď.Svět se po koronaviru nějakým způsobem určitě změní, zhroucení

civilizace ve stylu postapokalyptických filmů se ale neočekává. Kdo si buduje bunkr, bude

zklamaný.



Člověk, který se měl stát pacientem nula pro epidemii ve Spojených státech, udělal

všechno správně. 19. ledna se dostavil na pohotovost na severním předměstí amerického

Seattlu s tím, že krátce po návratu z návštěvy rodiny ve Wu-chanu začal mít kašel a mírně

zvýšenou teplotu. Tento 35letý muž si všiml výzvy centra epidemiologické kontroly CDC,

která upozorňovala na nebezpečí, a rozhodl se nechat se vyšetřit. Na pohotovosti mu

odebrali krev a vzorek poslali nočním letem do centra CDC v Atlantě.


Výsledek vyšetření se vrátil hned druhý den odpoledne, již večer byl pacient na lůžku se

vší ochranou pro případ biologického nebezpečí. Úředníci zjistili více než 60 lidí, se kterými

byl v kontaktu, ale žádný z nich neměl ani pozitivní test, ani klinické příznaky. Jak se ale

později ukázalo, všechna tato detektivní práce nestačila k tomu, aby zastavila virus, který

se pohyboval rychleji, než by jej světové snažení mohlo zdržet.


Když se totiž pacient nula 15. ledna vracel z mezinárodního letiště Seattle-Tacoma, jel do

města hromadnou dopravou. Tou dobou bylo ve Wu-chanu 41 pacientů s potvrzenou

diagnózou koronaviru, avšak čínští představitelé tvrdili, že mezilidský přenos viru je málo

pravděpodobný. Úřad CDC upozornil Američany, kteří ve Wu-chanu byli a necítili se dobře,

aby vyhledali lékařskou pomoc. 17. ledna začaly kontroly cestujících na letištích v New

Yorku, Los Angeles a San Francisku, dva dny poté se náš pacient nula objevil na

pohotovosti. Bylo už pozdě. V den vzniku tohoto textu je na světě kolem půl milionu

nakažených a přes 20 tisíc mrtvých.


Jak se k tomu všemu postavit?

Nemoc zasáhla prakticky všechny země v různé míře nepřipravenosti. I Spojené státy, které již měly zkušenosti s nezvládnutou epidemií prasečí chřipky v roce 2009 a eboly 2014, připravovaly, zkoušely a trénovaly scénáře rozsáhlé epidemie. Cvičení s názvem „nákaza crimson“ v roce 2019 skončilo fiaskem.


Ještě jsme ani neskončili s pandemií, a všude po světě je spousta článků o tom, co kdo kdy dělal špatně nebo nedostatečně. Zkusme se však podívat na věc z jiného úhlu: proč se staly věci, které jsme ovlivnit nemohli, a co bude dál.


Je svým způsobem osvěžující vědět, že máme jednoznačného nepřítele, virus. Koronavirus nemá žádné facebookové fanoušky ani žádnou pátou kolonu. Proto je zásah virem zcela ojedinělou společenskou situací, která různé kontinenty, státy a zřízení krájí stejným metrem.


Věda o systémech říká, že když se nějaký jev vyvine do tzv. bodu zlomu – třeba globální

cestování –, objeví se doposud nevídaný jev. Dostupným mezikontinentálním létáním se

lidstvo propojilo tak, že dnes opravdu není problém přenést od člověka k člověku cokoli

kolem světa asi za 30 hodin. Ať to je milostné psaní, nebo virus. Tato lehkost globálního

přenosu je setrvalá, robustní a trvá už nějakou chvíli. Bylo otázkou času, kdy se zákonitě

stane něco nečekaného a obludného. Na druhé straně, díky matematickému modelování

víme vcelku jednoznačně, co na virus platí. Opět jsou to prostá čísla, žádné „čaroglyfy“.

Dvě strategie se nevylučují, ale doplňují.


První je nejpečlivější stopování nemocných a jejich kontaktů. Ti druzí zůstanou v

karanténě, pokud jsou bez příznaků nebo s mírným průběhem. Tímto způsobem se to děje

v Singapuru, kde ministerstvo zdravotnictví denně vydává aktualizovanou zprávu o

jednotlivých pacientech, označených pořadovým číslem s tím, jak jejich nákaza vzájemně

souvisí. Každý si může přečíst, zda v danou chvíli nebyl na inkriminovaném místě, a podle

toho se chovat: zůstat v dobrovolné karanténě, informovat úřady o sobě, svém stavu,

pobytu atd. Na konci dokumentu je seznam potvrzených případů s pořadovým číslem,

informací o věku, pohlaví, ve které nemocnici byl diagnostikován, zda je občanem

Singapuru, či cizincem, zda a odkud cestoval a nakonec, je-li známo jeho potkání s jiným

pacientem, pořadové číslo tohoto kontaktu.


Druhý způsob je celonárodní „štronzo“. Zastaví se všechno. Kromě energetiky, vody,

topení a potravin. Na dva týdny. Za ty dva týdny proběhne inkubační doba, ti, kdo mají

onemocnět, onemocní. Jejich blízké kontakty zůstanou v karanténě a zbytek společnosti se

může relativně rychle vrátit k normálnímu životu s tím, že pečlivé sledování dalších

případných pacientů s příznaky a karanténa jejich kontaktů fungují dále.


Tyto dva přístupy se uplatňují v jisté kombinaci, ale oba vyžadují vysokou dávku

rozhodnosti na straně autorit a disciplíny na straně obyvatel. Sophiina volba politiků se

pohybuje mezi ohrožením veřejného zdraví a ohrožením ekonomiky. Rozhodnutí se žádá v

řádech dnů, efekt opatření závisí na rychlosti. V situaci, kterou nikdo nezažil, si nevedeme

zle. Děsivost exponenciálního růstu je v tom, že nemocných nejen přibývá, ale zvyšuje se i

rychlost, s jakou přibývají. I zde vidíme, proč je užitečné matematice alespoň trochu

rozumět. Zdaleka ne všechno, co umíme spočítat, si umíme představit.


Tváří v tvář těmto číslům děsí laxnost, s jakou mnohé země západní hemisféry k hrozbě přistupují, přestože mají před očima příklady Itálie a Španělska a učí se matematiku ze

stejných knih. Volný přístup autorit se násobí s nezodpovědným chováním občanů typu

„máme karanténu, tak si dáme párty“. Skutečnost, že se v Itálii zavřely veřejné parky a

zahrady až v den, kdy zaznamenali 800 (!) mrtvých za den, nepotřebuje komentář. Jak

údajně pravil Einstein: „Jsou pouze dvě věci nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. Ačkoli

tím prvním si nejsem jist.“


Na viry s humory

V našem propojeném světě je však na pováženou, že i když se nám v relativně malé zemi

podaří přestát Covid-19 s odřenýma ušima, světová ekonomika je tak propojena

dodavatelsko-odběratelsky a finančně, že pokud se naši největší obchodní partneři v

Evropě a jinde nezotaví, bude nám to vcelku nanic. Než se jejich velké ekonomiky zmátoří

natolik, abychom se mohli opět všichni účastnit této celosvětové hry na peníze, proteče

Vltavou pár měsíců vody.


Dobrou zprávou je, že stejné vzájemné propojení lidí kolem glóbu i mezi sousedy, které

nás činí zranitelnými, nám na druhé straně pomáhá koronavirus zvládat. Když není kontakt

osobní, je elektronický. Mnoho věcí se dá zvládat na dálku. Co se musí stát fyzicky, lze na

dálku koordinovat. Taktéž okamžitá dostupnost informací není k zahození.


Další epidemie a možná i pandemie budou určitě následovat. Otázkou je kdy. Jaké

mechanismy jejich zvládání jsme se naučili? Mobilizovat a poslat 40 tisíc extra zdravotníků

do Wu-chanu a celé provincie, to mimo Čínu dost dobře nejde. Izolaci nemocných, pečlivé

stopování kontaktů a karanténu jsme již zmínili u Singapuru. Z nejvíce postižené Itálie se

ozývají hlasy, že kolapsu zdravotnictví předejde co možná největší vysunutí péče ven, do

komunity. Jak píše doktor Mirco Nacoti v článku z 21. března v americkém magazínu

NEJM Catalyst, potřebujeme vyměnit zdravotnictví orientované na pacienta (v nemocnici)

za orientované na komunitu. Péči vrátit zpět do terénu. Potřebujeme pandemické plány

nikoli pro jednotky intenzivní péče, ale pro celou populaci. Nemocnice samotné se stávají

zdrojem nákazy. Domácí návštěvy nemocných se jeví zastaralé jako vytáčecí telefon,

přesto se zdá, že právě tohle bude cesta kupředu při péči o méně než kriticky nemocné.


Další, co se jeví směrodatné do budoucna, je vysunutí veškeré lékařské konzultace, která

nepotřebuje fyzickou přítomnost, na vzdálené spojení: telemedicína. Otázkou je, co s

bezbřehou dostupností péče, která tu momentálně vládne. Jakmile se objevilo nebezpečí,

že do ordinací by mohli chodit infekční pacienti, rázem z nich zmizeli lidé, kteří jenom „šli

kolem“. Překvapivý rozsah zbytečností, kterými jsou občané schopni zahlcovat zdravotníky,

se pozná buď při zavedení poplatku, anebo viru. Stojí také za zmínku, že díky

elektronickému receptu a neschopence se nutnost navštívit lékaře snížila. Za pandemie se

to hodí. Mimochodem, v Německu kvůli každému z těchto papírků pacienti do ordinací

stále chodí a riskují zdraví své i zdravotníků.


Nicméně, ani uprostřed obav, napětí z neznámého, nemoci či očekávaných ekonomických

potíží se nezdá, že by lidé přicházeli o smysl pro humor. Pár příkladů:

Kreslený vtip, cestující v letadle a palubní hlášení: „Dobrý den, jsem váš pilot. Dovoluji si

vás informovat, že dnes pracuji z domova.“

Introverti pookřáli – nemusí nikoho vidět celé dny.

Islámský stát prý informoval své bojovníky, aby se Evropě vyhýbali, je tam nebezpečná

nákaza. (To není vtip.)


Po pár dnech karantény se ukazuje, že některé nejbližší příbuzné bychom viděli radši

méně než více, což platí samozřejmě i o dětech, které milujeme.

Důchodci na obou stranách Atlantiku si oblíbili svoje „happy hours“ a přáli by si, aby to

zůstalo i potom.


A závěrem veselejšího výčtu: jak byla Láska za časů cholery (G. G. Márquez), tak je „sex v

čase koronaviru“. Zdravotní odbor newyorské radnice vydal 19. března doporučení, kde se

mimo jiné píše: „Vaším nejbezpečnějším sexuálním partnerem jste vy sami. Druhým

nejbezpečnějším partnerem je někdo, s kým bydlíte.“ V případě zájmu o další (pikantní)

podrobnosti je zde jejich twitterový účet @nychealth.


Připravit se na následky

Ale vážněji. Svět už nebude takový, jaký jsme ho znali předtím. Další epidemie jsou

otázkou času. Ekonomicky: v malé a se zahraničím tolik propojené zemi, jako je Česko,

bude záležet na tom, jak budou fungovat naši největší partneři v Evropě i mimo ni. Světová

ekonomika, stejně jako organismus, potřebuje fungovat jako celek. Některé části jsou

citlivější, některé robustnější, ale napořád to nepůjde bez žádné. V ekonomice jsou

podstatné masy nejzranitelnějších. U nás 39 % Čechů nemá naspořeno na jednorázový

výdaj 10 000 Kč, v USA nemá 40 % Američanů našetřeno 400 dolarů. Za pár týdnů bude

otázkou likvidita, hotové peníze, které udrží „organismus“ s minimálním krevním oběhem.

Sanovat to budou státy, dopady na státní rozpočty budou srovnatelné s válkou.


Že se budeme muset uskromnit? Že je konec s „nárokovým“ způsobem života? Na jistou

dobu určitě. Také na chvíli budeme muset přeladit z módu „v zimě lyže v Itálii, v létě

dvakrát letět k moři“. Spíš na Šumavu nebo Mácháč.


Bezpečnostní hrozby? Strategická výroba v Číně? Uvidíme, zda si v systému „téměř

všichni mají téměř na všechno“ (výrok pro ilustraci s nadsázkou) budeme moci dovolit opět

doma vyrábět a prodávat tak, aby to bylo udržitelné. Když jsme u té Číny, ta za cenu

nasazení lidí a peněz, které si žádný jiný stát nemůže dovolit, svůj díl pandemie zvládla a

již zahřívá svoje zpomalené hospodářství, a to v době, kdy její ekonomičtí konkurenti se

svými lokomotivami do zdi ještě nenarazili. A jestli běžnému čtenáři zatím unikaly

nebezpečné geopolitické ambice říše středu, v nejbližších letech se nebude stačit divit.


Co však dodat závěrem, abychom skončili optimisticky? Britský popularizátor vědy a

publicista Matt Ridley je přesvědčen, že díky specializaci a vzájemné výměně zboží, statků

a služeb určitě bude pokračovat vývoj k lepšímu tak, jak jsme na něj byli doposud zvyklí.

Že díky výměně a propojenosti světa máme přes všechny hrozby a katastrofy stále lepší

předpoklady se z těchto chyb poučit. LN recenzovaly jeho knihu Racionální optimista v

únoru 2014, ale dnešek potřebuje jeho poselství ještě více. Protože než bude líp, bude

chvíli o hodně hůř.


A až se křivky nárůstu nemocných začnou zplošťovat, budeme se moct zhluboka nadechnout a připomenout si slova, která Winston Churchill prohlásil po vítězství u El Alameinu na přelomu října a listopadu 1942: „Toto není konec. Toto není ani začátek konce. Ale je to určitě konec začátku.“


Autor: Miroslav Palát


Zdroj: https://bit.ly/39DhBFP


28 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Commenting has been turned off.
bottom of page