Lidové noviny
Na méně časté nemoci dáváme více peněz než na ty nejrozšířenější. Důvody: emoce a marketing
Pochodproti rakovině prsu v ulicích Prahy v září 2013.FOTO MAFRA – TOMÁŠ KRIST
Zpráva o úmrtí Borise Hybnera nás zasáhla všechny. I kvůli tomu, že před pouhými několika týdny jsme jej slyšeli ve 13. komnatě říkat, že má plánů na nejméně 15 let. Jeho náhlý skon nám může připomenout, že zatímco věnujeme pozornost jistým nemocem, číhají na nás jiné, které nás v tichosti, ale o to důsledněji doženou.
Míra, s jakou se věnujeme diagnózám sice důležitým, leč méně rozšířeným než jiné, se nejlépe demonstruje na tom, kam jsme – obyvatelé rozvinutého světa – ochotni přispívat penězi. Jak se anglicky výstižně řekne, „to put your money where your mouth is“. Volně přeloženo: dávat své peníze na to, čemu věřím.
Tato ochota – notabene měřitelná – nás však usvědčuje z omylu. Porovnáme-li příčiny úmrtí a jejich významnost s množstvím peněz vybraných charitativními organizacemi na „nejvýtěžnější“ diagnózy, přijdeme k zajímavým výsledkům. (Data ze Spojených států z roku 2011.)
Zatímco příčinám úmrtí vévodí nemoci srdce, diagnóza s nejvíce vybranými penězi je rakovina prsu. Přičemž v pořadí příčin úmrtí je tato až na čtvrtém místě, jejich počet je 14krát menší než úmrtí z příčin srdečních nemocí. Naopak peníze vybrané charitami v souvislosti s nemocemi srdce jsou třetí v pořadí a je jich pětkrát méně než peněz vybraných na rakovinu prsu. Druhá „nejvýnosnější“ diagnóza je pak rakovina prostaty (necelých 60 procent peněz vybraných na rakovinu prsu). Ta připraví o život jen tři procenta z celkového počtu osob, které podlehly nejčastější příčině – nemoci srdce. Druhá nejčastější příčina úmrtí – chronická obstrukční nemoc plic (necelá čtvrtina všech úmrtí na nemoci srdce) – vybere na charitě pouze necelá tři procenta prostředků vybraných na rakovinu prsu.
Rozdílný emoční náboj
Co je příčinou těchto pomýlených proporcí? Na prvním místě bude asi rozdílný emoční náboj, který v běžné populaci evokují určité diagnózy. Pojem „rakovina“ se spojuje s blížícím se koncem života více než „nějaké onemocnění srdce“. Za druhé – máme diagnózy, které jsou marketingově zajímavější než jiné. V tomto ohledu vévodí mediálnímu prostředí jednoznačně rakovina prsu. Při vhodném spojení s komerční značkou se téměř v žádné metropoli už nevyhneme občasné záplavě růžových triček běžících ulicemi. Prevence obecně je nepochybně užitečná, cožpak o to. Otázkou však je, jaká prevence, v jakém věku, jak často, jak cílená a podobně. Prevence může mít vedlejší účinky a rizika a stojí peníze. Jde o to, správně zacílit prevenci na rizikové a věkové skupiny. Na pozadí rozcitlivělého vnímání veřejnosti však často racionální diskuse o prevenci není možná.
Na rozdíl od toho se s dobře známými faktory chování – skladba stravy, upřednostnění aktivního na úkor sedavého způsobu života – žádný konkrétní komerční zájem nespojuje. No, možná ano: farmaceutický, kvůli lékům na snížení krevních tuků. Anebo margarínový. Slovní vyjádření těchto zájmů v marketingových materiálech je váženo na zlatnických vahách. V materiálech šířených výrobci ztužených pokrmových tuků je spousta užitečných informací o pohybu, obezitě, věku, stresu, kouření a nikde tam nestojí psáno: „Jezte ztužené tuky, je to zdravé.“ Není tam zjevná chyba, i když o kontextu by šlo hodně diskutovat. Rozporovat slogany jako „prevence především“ je jiný příběh. Skutečnost, že mladou ženu v 27 letech zachránili před rakovinou prsu, je jistě chvályhodná. Jejím příkladem však nabádat rozsáhlé skupiny žen k preventivním vyšetřením je z oblasti marketingových polopravd. Žena v tomto věku je totiž více na životě ohrožena (v uvedeném pořadí) úrazem, sebevraždou, ischemickou srdeční chorobou (!), vraždou a až na pátém místě rakovinou prsu. V méně než desetině procenta.
Počítat neumí ani stát
Snad bychom odpustili laické veřejnosti ovlivněné marketingovou komunikací, že nechce anebo neumí počítat. Žel, ani stát jako instituce, která má v nějaké proporci pečovat o bezpečí a zdraví obyvatel, neumí počítat o nic lépe. Opět ze zámoří: rozpočteno zhruba za posledních deset let, terorismus stál život asi 300 amerických občanů ročně. To je zhruba třetina, než kolik jich za stejné období zabije blesk. Avšak válka s terorismem stála USA 55tisíckrát více než výdaje na jakoukoli diagnózu, na kterou umírají Američané po statisících. Čísla k zamyšlení.
Boris Hybner nám bude chybět, protože toho měl ještě hodně co říct. O životě, o divadle, o rakovině i o srdci. To poslední však nestihl.
MIROSLAV PALÁT lékař Autor je prezidentem asociace CzechMed. Text vyjadřuje jeho soukromý názor.
Comments