Lidové noviny
Co všechno stihla olympijská obojživelnice sdělit světu za necelou minutu a půl
Senzace v přímém přenosu.
Svět jí byl svědkem v sobotu ráno krátce poté, co předseda MOV Thomas Bach předčasně
blahopřál k vítězství v super-G Rakušance Anně Veithové. Vzápětí se do cíle přiřítila
Češka Ester Ledecká a doslova přepsala dějiny olympijského lyžování. FOTO ČTK/AP
Když v sobotu ráno v sedm ještě ospalým uchem slyším jako první zprávu z Radiožurnálu,
že Ester Ledecká vyhrála super-G, vezmu do ruky tablet a ještě se slepenýma očima se
snažím najít nějaké video. První, co se nabídne, je záznam jízdy na serveru prvního kanál
u německé veřejnoprávní televize ARD. Probuzení je rychlé. Mrazení v zádech, trochu
úzko v hrdle, oči nevěří. Zlato, které nikdo nečekal.
Později se pak proklikám na ČT ik delšímu sestřihu závodu s Ester a její vítěznou jízdou. V
průběhu dne ji vidím ještě snad pětkrát. Ale dojem je jiný. Kdyby nebyly záběry identické,
měl bych pocit, že kromě cílového dojezdu slyším komentáře ke dvěma úplně jiným
jízdám.
Jeden vidí senzaci, jiný chyby
Jedna situace – dva různé pohledy. Německý komentátor po 46 vteřinách a prvním
zeleném mezičase chválí a je stále více a více nadšený, vnímá, že se mu před očima rodí
senzace. Střípky z komentáře a dojezdu:
Čas jízdy 1:03 (naskočí třetí mezičas – zelený, signalizující průběžné vedení) – „Super! A
teď je ještě hlasitější.“ (E. L. v některých zatáčkách křičí)
1:18 – „Prokřičí se tady k nějakému přednímu místu? To by byla senzace!“
1:20 – „Ledecká skoro proletěla vedle brány!“
1:21,11 – „Ledecká vyhrává!!! (komentátorovi selhává hlas) To je šílenství! Toto je beze
slov!!! (v záběru je nic nechápající výraz E. L.) Ester, jsi první! Já to nepoberu! Já tomu
nevěřím, jedna setina… Holka, to není vtip, to je olympiáda!“
Komentář na České televizi, výběr:
Čas jízdy 0:35 – „Trošičku zaváhala ve výjezdu… chyba.“
0:41 – (již zeleně svítí druhý mezičas)
0:46 – „Nebyla spokojená, věděla, že to je chyba.“
0:50 – „Tady se rozhoduje, ale co teď… chybička.“
0:55 – „Nebyla to tak velká chyba, stihla si najet, ale každá chyba je samozřejmě ztrátou.
1:02 – „Teď držíme palce, Ester velmi bojuje.“
1:07 – „Teď máme třetí mezičas (notabene zelený!), ale teď musí zabrat!“
1:10 – „Ale to byla chyba, tam ztratila rychlost.“
1:18 – „Ty mezičasy jsou úžasné, Ester, vydrž!“
1:20 (po posledním skoku) – „Jejejej!“
1:21,11 – „Ester Ledecká v cíli, je první, je první! Ester Ledecká vede, nikdo nevěří – má
zlatou medaili!“
V českém komentáři se objeví výraz „chyba“ hned šestkrát. Naposledy v čase 1:10, tedy
asi 12 vteřin nebo 300 metrů před cílem. Proč vidíme chyby tam, kde jiní vidí vznikající
senzaci? Proč se odvážíme věřit až po dojezdu, kdy už beztak celý svět vidí, že Ester
Ledecká na to má? Nejsme-li schopni věřit, neumíme ani povzbuzovat. Srovnání těch
dvou komentářů mluví za knihy.
Nespoutaná jízda
Ester Ledecká je velmi ambiciózní. Podle svých slov stojí na startu s tím, že chce vyhrát.
Že tam není do počtu, i když si už splnila sen startovat v různých sportech. Ale touto vizí
se nenechá svazovat. Není posedlá kýženým výsledkem. Stejně by jí nikdo nevěřil.
Zabývá se tím, jak nejlépe jet. Od bratří Bankových si nechala poradit nejenom trasu, ale i
způsob jízdy. Ondřej za nejlepších dob připomínal na svahu i svou vizáží kapitána Jacka
Sparrowa z Pirátů z Karibiku. Jeho způsob jízdy byl jedním slovem nespoutaný. Ester po
nespoutané jízdě přijela do údolí s výrazem stejného kapitána, který nemůže uvěřit, že se
mimoděk povedlo, na co ani nepomyslela. Protože se věnovala jízdě, nikoli vidině cíle.
Sděluje nám, že cesta k úspěchu vede zdokonalováním se každým dnem, každou
zatáčkou, každým skokem. A když se sejde počasí, lyže, forma, tým, máma, táta a
náprstek štěstí, je z toho zlato.
Co jsme se ještě dozvěděli? Třeba to, že když mladá dáma nemá řasenku, vezme si na
oficiální rozhovory lyžařské brýle. Těžko si představit, že Ledecká je bez make-upu zcela k
nekoukání, ale je to její volba. Možná se to chytne jako móda, kdoví. V zástupu na
pracovní pohovor se možná najdou jedna dvě slečny s lyžařskými brýlemi. Aby prý místo
nedostaly jen díky hezkým očím. Dnes je možné vše.
Ester Ledecká nás může naučit ještě lecčemu. V sobotu 17. února se od ní nečekalo nic.
O den později se od ní čeká vše. Uvidíme, jak ustojí cirkus kolem. Zda bude umět zalézt
zpět do bubliny a v klidu se připravovat na další závody. Ať další dopadne, jak chce, je ve
svých 22 letech se svou – jaksi mimochodem zlatou – medailí žijící sportovní legendou.
Jak to ustát a kam dál, to bude jistě zajímavé sledovat. Fandíme a víme, že na to má. Již
nyní. Ne až 50 metrů za cílem.
Budeme se těšit na další lekce. Zatím nám toho za minutu, dvacet jedna vteřin a jedenáct
setin řekla hodně. Přitom to hlavní, proč do Koreje přijela, ještě ani nezačalo.
MIROSLAV PALÁT
lékař
Commentaires