Lidové noviny
Výrok prezidenta Svazu průmyslu a dopravy na adresu stávkujících studentů
byl nešťastný, ale reakce na jeho slova jsou přehnané
Nešťastný výrok. Za takový označil svá slova vyřčená na adresu stávkujících
studentů Jaroslav Hanák a omluvil se jim.
Nedávno pronesl Jaroslav Hanák pár ostrých slov na adresu klimatických
aktivistů, konkrétně těch mladých. „Čtrnáctileté děti v Německu a ve Švédsku
by měly dostat přes držku, jít do školy a nestávkovat každý pátek za něco,
čemu ani nerozumí.“ Přiznejme si, jako ukázka formulačního jemnocitu to
zrovna neobstojí.
Načež na něm někteří novináři nenechali nit suchou, podobně početná obec
komentátorů na Twitteru i jinde. Žel, tyto reakce jsou z valné části „ad
hominem“, tedy útokem na člověka, nikoli na jeho výroky. Spílají mu do
dinosaurů, komunistů a kdovíčeho ještě.
Co na něj máme?
Výrok je o velmi závažných otázkách k budoucnu planety a života na ní, ve
kterých však ani spousta dalších nemá jasno, neřkuli ony mezičasem pověstné
„čtrnáctileté děti“. Dnes je jasné, že člověk přispívá ke klimatickým změnám.
Možná nevíme, do jaké míry, ale hlavně nevíme, co s tím. Zdá se to tak prosté:
snížit uhlíkové emise. První na ráně se jeví automobil. Dobře, auta budou
elektrická. Má to několik vad na kráse. Elektřina pro jejich provoz se musí
někde vyrobit. Tím se uhlíková stopa přenese z hustě obydleného města
někam k elektrárně. Ve výsledku to zásadně nepomůže. To pomíjíme
ekologické následky výroby baterií a jejich odstranění po ukončení životnosti.
Uhlíková zátěž však není největší tam, kde se nejsnáz demonstruje. Většími
zatěžovateli prostředí jsou obrovsky lidnaté rostoucí ekonomiky mimo Evropu.
Stejně tak auta nemusejí být tím největším problémem. Jedna zaoceánská loď
vyprodukuje za pár týdnů provozu srovnatelně emisí jako všechna auta
v Evropě za rok. Protože světový obchod redukuje ceny a zvyšuje
koupěschopnost obyvatel, lidem zůstane víc disponibilního příjmu. Místo
hmotných statků chtějí zážitky. Nic proti tomu, ale chtějí cestovat. Třeba lodí.
Výletní zaoceánská loď žije v podobné proporci k emisím aut jako ta nákladní.
Aby toho nebylo dost: lidé chtějí létat. Aerolinky to vědí. Konkurence je velká. V
rámci větší země, jako je Německo, je místy třikrát levnější letět než jet vlakem.
Letadla však produkují šestkrát víc emisí na cestujícího než železnice. Tak
zdaníme létání, tedy letecké palivo kerosin. To ale zdraží letenky. Létání není
základním lidským právem. A mimo to, 90 procent lidstva nikdy neuvidí letadlo
zevnitř. Právě na ně dopadnou klimatické změny nejvíc. To jsou zajímavě
poskládané argumenty v německé @tagesschau od komentátorky
@KristinJoachim. (K vidění na Twitteru).
Náš rozvinutý způsob života vyžaduje stále více elektřiny. V Německu časem
zhasne jádro i uhelné elektrárny. Není jasné, čím budou chtít svítit. Dnes solár
a větrníky pokryjí stěží jednotky procent spotřeby. Nevychází to, ani kdyby
polovinu země pokryly kolektory. Což by mimochodem stejně nešlo, protože
tolik pozemků není – a také krajinu je třeba chránit. To řekla Dana Drábová v
rozhovoru pro Info.cz letos 14. května.
Problémem není jen klimatická změna, ale i to, jak ji řešit technicky a kolik to
bude stát s ohledem na peníze i způsob života. To jsou otázky, na které ani
mládež z Fridays4Future odpovědi (zatím) nemá. Kdyby měla, mohla by se
mládež z Fridays4Future odpovědi (zatím) nemá. Kdyby měla, mohla by se
jednoduše ozvat: „Pane Hanáku, neurážejte nás, ale dejte sem argumenty. My
máme tyto…“ Dostali se k papeži, proč by se nedostali do novin? Hm, jsou
prázdniny.
Co máme ještě na prezidenta Svazu průmyslu? Aha, nějaká soukromá
akademická obec si navzájem mezi podnikateli, filantropy či jinými činiteli
uděluje ocenění za zásluhy; říkají tomu čestný profesor. Oceněný dostane
diplom a fotku v taláru před odznakem instituce. Britské Timesy zpochybnily
instituci jako humbuk, který parazituje na „Oxfordu“. V českém příměru: má
s Univerzitou v Oxfordu asi tolik, co Harvardské fondy Viktora Koženého měly
s Harvardem. Nicméně při zhlédnutí zprávy o ocenění musí být čtenáři do pěti
vteřin jasné, že toto je vcelku soukromá vnitroskupinová oslava. Položme si
řečnickou otázku, proč by si člověk na hraně důchodu potřeboval „honit brka“
vyvoláváním dojmu, že je profesorem na Oxfordu. To nedává smysl. Ale
materiál k rozcupování jako víno.
Někteří komentátoři se urážejí – „vyzýváte k bití našich dětí“. V dnešní době se
může vegan urazit, když při fotografování má vyslovit „sýr“. Ale kdo
nepostřehne nadsázku v Hanákově projevu, tomu v reálném životě nepomůže,
ani kdyby u maturity věděl, co je „epizeuxis“.
Má názor a nebojí se jej vyslovit
Jaroslav Hanák jistě není prost stinných stránek – asi jako každý. Pro jadrný
výrok nechodí daleko. Formuluje je však pregnantně vůči silným partnerům, ať
jsou z kteréhokoli politického kouta. Má názor a nebojí se jej vyslovit. Kdo by se
chtěl podívat, stačí si vyhledat na webu České televize v iVysílání „sněm Svazu
průmyslu“. Hovoří k věci a konzistentně k premiérům, ministrům i veřejnosti. Asi
i proto má vcelku jednoznačnou podporu členské základny svazu, která jej
letos opětovně zvolila s mandátem přes 90 procent hlasů.
Byť výrok citovaný na začátku opravdu není šťastný, reakce na něj a kolaterální mračna nadávek se jeví trochu mimo proporci. Budí to dojem, že je načase si do někoho zastřílet. Hanák je, jaký je už léta, tak proč právě nyní? Že by někomu přetekl pomyslný pohár trpělivosti? Anebo právě nyní běží nějaký aktuální spor? Anebo je potřeba oslabit vliv významného zaměstnavatelského svazu? Úvaha na závěr má víc otázek než odpovědí.
Autor: Miroslav Palát
Comments