top of page

Léčitelé? Nic správného, ale žádný zločin

Aktualizováno: 18. 4. 2020

Lidové noviny


Vánoce jsou svátky smíru, někdy i na bojišti. Před 101 lety se na první Vánoce světové války ještě někde vylézalo ze zákopů, protivníci zpívali koledy a hráli fotbal. Při příležitosti právě proběhlých Vánoc se nabízí také jeden příkop spíše zasypávat než jej prohlubovat. Tím je stále rozjitřenější diskuse mezi zastánci a odpůrci tzv. alternativní medicíny.




Věř mi a já ti pomůžu.Základním předpokladem úspěchu léčitele, v tomto případě indiánského šamana, je důvěra jeho klienta.FOTO KNIHOVNA KONGRESU USA


 

Podívejme se na věc postupně ze čtyř různých směrů.


Prvním úhlem pohledu je náhoda či náhodný jev. Skutečnost, že alternativní postupy mají na své straně klienty, kteří tvrdí, že byli vyléčeni, je z významné části dílem náhody. Někomu se polepší, někomu se nestane nic.


V  tzv. školské medicíně se účinek léčebného zásahu prokazuje tím, že je měřitelně větší než náhodný. Jinak řečeno, když léčíme „něčím“, pacientovi se uleví měřitelně více, než když neděláme nic. Alternativní postupy se vyhýbají klinickému zkoušení, a pokud k němu došlo, efekt se neprokázal.


Účinné placebo


Naopak jednoznačně účinné u alternativních metod je placebo neboli měřitelný efekt léčebného zásahu, který vlastně léčebným nebyl. Ve farmakologii se efekt léčiv ověřuje tak, že se jedněm pacientům podává tabletka s účinnou látkou a druhým bez ní. Která je která, přitom neví ani pacient, ani podávající lékař. Pouze tak můžeme vyhodnotit účinek bez podjatosti anebo lépe řečeno se stejnou podjatostí – a stejným placebem – u skupiny zkoumané i kontrolní.


Placebo je samozřejmě ve výbavě i „školské“ či – chceme-li – akademické medicíny. Vedle klinicky ověřených postupů, které fungují i bez toho, že by jim pacient věřil, praktický průběh léčení vyžaduje, aby pacient důvěřoval, že věci půjdou dobrým směrem. Jsou situace, kdy pacientovi pomůže jenom placebo. Americký úřad pro potraviny a léčiva FDA v roce 2003 povolil, že placebo lze předepsat i za úhradu nabízet.


Veličina, na které alternativní medicína vítězí na celé čáře nad tou školní, je čas strávený s pacientem. I když máme důvěru, že v případě závažné diagnózy nám lékař věnuje čas, abychom informaci pochopili a trochu i strávili, rutinně je čas lékaře trávený s pacientem hrubě nedostatečný. Pacient však nechce jenom vyslechnout kompetentně podanou, možná laskavou, nicméně stručnou informaci. Pacient si chce popovídat. Pokud zrovna nehovoří s psychiatrem nebo psychologem, u zdravotníků se většinou se špatnou potáže. S léčitelem si však povídat lze. O potížích, dalších životních souvislostech anebo o tom, že má porušenou harmonii něčeho s  něčím. Klient si pohovořil, dostal odpověď, odešel spokojen a zaplatil.


Myšlenková zjednodušení


Skutečnost, že pohyb peněz mezi klientem a léčitelem je jedním z hnacích motorů poskytování léčitelských služeb, je nabíledni. Jak – vcelku přirozeně – na straně poskytovatelů, tak i a straně klientů. Úvaha, že „když za to platím, bude to fungovat“, by byla na delší výlet do behaviorální ekonomie.


Úspěchy alternativní medicíny jsou vnímány jejími zastánci vášnivě pozitivně. Příčinou jsou myšlenková zjednodušení – anglickým termínem „cognitive biases“. Jsou to podjatosti v našem uvažování, které nám umožňují se rychle a zkratkovitě rozhodovat. Psychologové i ekonomové, kteří se zabývají chováním, jich popsali celou řadu. Například tzv. heuristika dostupnosti. Věříme tomu, co umíme dát do kontextu s poznatky, které již máme. Naopak daleko obtížněji přijímáme fakta, byť prokázaná, která nejsou v  souladu s poznatky našimi anebo skupiny, ve které žijeme.


To neznamená, že takto uvažující lidé jsou hloupí. Tento způsob zpracování poznatků a konání je dlouhodobě získaný pouze proto, abychom se mohli s nástrahami života vypořádat rychle a efektivně a současně pěstovat roli v společenství, ve kterém žijeme. To vše za cenu leckdy výrazného zjednodušení. Tyto mechanismy tvarovala evoluce v průběhu milionů let u mnoha organismů včetně člověka a pro schopnost přežívání mají svůj nezastupitelný význam.

Naproti tomu matematické, konkrétněji statistické uvažování si lidstvo osvojuje možná dvě stě tři sta let. Dodnes není tato dovednost mimo vědeckou komunitu příliš rozšířena. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Od vyznavače loterií až ke státnímu úředníkovi, který při kontrole podpisových archů k volbě prezidenta republiky prohlásí, že když v jednom vzorku je chyba tři procenta a ve druhém vzorku také tři, tak máme celkem chybu šest procent.

Přes všechny argumenty, čísla a výhrady bude nadále dost lidí vyhledávat léčitele i alternativní medicínu. Ať už to budou metody ezoterické, anebo naopak pseudotechnické, opatřené rekvizitami s dráty či blikajícími obrazovkami. Někomu udělají dobře, někoho poškodí. Jedny poškodí aktivně – třeba užíváním látek, které mohou vést k selhání ledvin –, jiné pasivně, když se návštěvou u léčitele promešká vhodná doba pro léčení „školskou“ medicínou.


Lze vůbec takové počínání výrazně regulovat? Jaká má být role státu v pohledu na léčitelství všeho druhu?


Nic měřitelného


Zákazy či kriminalizace nikam nevedou. Zkusme se podívat na příklady z těch oblastí, kde si občané svým počínáním, v závislosti na dávce a kontextu, dělají radost nebo škodu. Třeba požívání alkoholu a tabáku. Stát sice jejich konzumaci nezakazuje, avšak omezuje věkem či místem. Stát dohlíží na kvalitu požívaných látek. Pokud se chce někdo trávit etanolem čili konzumním lihem, tak se má trávit kvalitním, a ne pokoutně připravovanými směsmi dalších chemikálií. Nakonec pak stát na výrobu a nakládání s  těmito látkami uvalí povinnost licence a závěrem všeho nějakou daň.

Jak ale licencovat činnost, která nemá definovanou „správnou podobu“? Jak lze kontrolovat metodu, která nedělá měřitelně nic, zda tak činí „kvalitně“? A přitom díky náhodným jevům a selekcí klientů vždycky poskytne příklady, kterým alternativní léčba pomohla, byť jenom subjektivně.


Ač kritické či matematické myšlení není vášnivou zálibou většiny obyvatel, dochází u nich stále víc k uvědomění si svých práv a k emancipaci. V době, kdy pojištění na profesní chybu mají téměř i kadeřníci, co brání tomu, aby pár dobře míněných občanskoprávních žalob způsobilo podobnou potřebu pojištění i u léčitelů? Rychle se vyrojí informované souhlasy, které budou klienti léčitelů podepisovat a někteří možná i číst. Nakonec si všichni dají trochu víc pozor.


Zdravotníkům přes všechnu nevoli asi nezbude nic jiného než léčit občasné zdravotní kotrmelce klientů alternativní medicíny. Stejně jako léčí ty, kdo se hrobníkovi na lopatu dostali konzumací jinak bezpečného, legálního – a pro pořádek i zdaněného – alkoholu, tabáku či jiných lidských radovánek.


Buďme s tím v klidu. Koneckonců – přece byly Vánoce.


MIROSLAV PALÁT

Autor, lékař, je prezidentem asociace CzechMed. Text vyjadřuje jeho soukromý názor.

3 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Комментарии


Комментарии отключены.
bottom of page