top of page

Privatizace zdravotnictví v režii ČSSD

Aktualizováno: 18. 4. 2020

Lidové noviny


Ústavní soud zarazil část zákona o veřejném zdravotním pojištění, která se týká hrazení zdravotnických pomůcek pojišťovnami



Privatizace českého zdravotnictví probíhá úplně jinak, než se většinou straší. Jde o vyzobávání jeho lukrativních kousků. Ústavní soud svým včerejším verdiktem jednomu takovému projektu mimoděk zabránil.


 

V roce 2010 při vzniku Nečasovy vlády přinesl na koaliční jednání někdo z ODS tuto tezi: je potřeba urychleně provést kategorizaci zdravotnických prostředků a uplatnit princip za stejný efekt stejná úhrada.


Za vskutku rozumně znějící větou se skrývá snaha rozdrtit současné dodavatelské prostředí a v příhodnou dobu jej nahradit – vlastním. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Zásobování očkovacími látkami, které měla kdysi na starosti hygienická služba, je dnes pár drobnými škrty v zákoně v privátních rukou.


Zdravotnictví nakonec připadlo TOP 09 a ministr Leoš Heger se s tím vypořádal elegantně, leč po svém. Minul se však zadáním.


V duchu předchůdců


Dva dny po své inauguraci 29. ledna 2014 ministr za ČSSD Svatopluk Němeček zákon připravený předchůdcem shodil ze stolu. Odkázal na nikde nezveřejněnou analýzu Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), že nový zákon o úhradách bude znamenat minimálně miliardu v nákladech navíc. Analýzu té samé VZP, která u tvorby návrhu zákona celou dobu seděla.


Kroky za sociálnědemokratického ministra Němečka pak následovaly v tom duchu, jak byly započaty několik let předtím.

V roce 2015 představilo ministerstvo svou verzi nového zákona o úhradách zdravotnických prostředků, vcelku podle zadání dřívějších exponentů ODS. Zákon obsahoval kategorizaci – rozčlenění výrobků do skupin, pak mezinárodní srovnávání cen výrobků a stanovení výše úhrady. Po dlouhém utajování uprostřed prázdnin ministerstvo návrh předložilo k  připomínkám v  ultrarychlém termínu. Tomu předcházela mediální baráž o hnusných lobbistech a nenasytných kapitalistech, kterým se nyní zatne tipec.

Na konkrétních příkladech se ovšem ukázalo, že pacienti budou mít plně hrazených výrobků asi jen pětinu ve srovnání se současností. Že se plíživě zavádí doplatky tam, kde předtím nebyly, a ty, které byly, jsou několikanásobně vyšší.


Návrh vyvolal na straně odborníků, pacientů i dalších hráčů takovou vlnu nevole, že byl potichu zasunut do šuplíku. Vydat se s ním do předvolebního roku se ukázalo pro ČSSD jako nepříliš dobrý nápad.


Třešnička na dortu


Přišel rok 2016. Co nešlo zákonem, šlo exekutivním rozhodnutím největší zdravotní pojišťovny.

Konkrétně: VZP vzala jinak přehlednou nabídku prostředků pro inkontinentní, rozčlenila je do skupin podle mechanického klíče, který nemá odborně medicínský základ. V každé skupině pak arbitrárně stanovila, že některé výrobky budou hrazeny ze sta procent, některé z padesáti, jiné z dvaceti procent.


Pacienti dostanou možná více výrobků, ale ne ty, které potřebují. Výrobky, jež potřebují, už nejsou v plné úhradě, ale s doplatkem. Ten je i v minimální výši pro pacienta bariérou.

Postup pojišťovny se opírá o paragraf v  zákonu o veřejném zdravotním pojištění, který říká v  parafrázi toto: pojišťovna hradí zdravotnický prostředek ve variantě ekonomicky nejméně náročné (zákon nevysvětluje, co to znamená) s  přihlédnutím k  míře a rozsahu postižení pacienta (zákon nevysvětluje, jak se má přihlížet). Onu variantu zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu (zákon nestanovuje jak). Tuto poslední třešničku na dort přinesl na zdravotní výbor a načetl jako pozměňovací návrh bývalý poslanec a předseda správní rady VZP Marek Šnajdr v  srpnu 2011.


Ústavní mlýny melou jistě


Že si na tomto kaučukovém znění zákona VZP dělá, co chce, se stalo trnem v oku části odborné i politické veřejnosti. Dvacet senátorů zaslalo podání na Ústavní soud, že uvedený paragraf je neústavní. Psal se leden 2015. Ústavní mlýny melou pomalu, ale jistě. Máme pozdní jaro 2017.


Na jednání Ústavního soudu 10 .května se ukázalo, že král je nahý. Náměstek VZP Petr Honěk neuměl ani v jednom bodě uspokojivě vysvětlit, jak, proč a o co opírá VZP svá exekutivní rozhodnutí. Vějičky o úsporách a lepší péči na ústavní soudce velký dojem neudělaly.

Navzdory tomu, co VZP neustále tvrdí, jak jí jde o pacienta a úspory, jde v  realitě o pouhopouhou plíživou realizaci podnikatelského záměru v husté síti politických zájmů a dohod. Záměru, který k  „novému pořádku“ v zásobování zdravotnickými prostředky směřuje přes protrhání „plevele zbytečných a předražených dodavatelů“ i přes omezení výběru pacientů, redukce jejich nároku a raketový vzrůst další spoluúčasti. Bez příslušné politické shody na tom, co je a není standard či nadstandard.


Ústavní soud včera zrušil zmíněný paragraf, a to dost rezolutně. Ani právo na bezplatnou péči, ani právo na podnikání se nemůže odvíjet od odstavce v zákoně, který neupravuje prakticky nic a ponechává tvorbu pravidel na organizaci, která si je upravuje podle vlastního uvážení. Nastává příležitost úhrady zdravotnických prostředků zcela nově, a to při zachování principů, které Ústavní soud podtrhl. Navíc si pojišťovny nemohou nález vykládat po svém a spoléhat se na to, že do roku 2018 zůstane vše při starém: „Do doby přijetí nové zákonné úpravy trvá zdravotním pojišťovnám povinnost interpretovat napadená ustanovení takovým způsobem, aby byla v co největší míře – v intencích tohoto nálezu – respektována práva všech subjektů.“


Dodavatelé nejsou supi


Není třeba nikoho strašit. Dodavatelé nejsou supi, aby se chystali trhat na kusy zbytky zdravotnických rozpočtů. Očekávají kultivovanou diskusi mezi státem, zdravotními pojišťovnami, odborníky, pacienty i asociacemi průmyslu o tom, jak srozumitelně a udržitelně odpovědět na zdravotní potřeby populace. Diskusi, kde výsledky a jejich zdůvodnění budou veřejnosti přístupné. A nikoli že představitel pojišťovny bude volně improvizovat nad každým výrobkem způsobem „tomu dala, tomu nic“.

Vedlejším efektem usnesení Ústavního soudu tedy je, že alespoň pro tuto chvíli účinně zabránil plíživé privatizaci jedné z lákavých a dříve často mediálně propíraných kapitol českého zdravotnictví.



MIROSLAV PALÁT lékař Autor je prezidentem asociace CzechMed

1 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Commenting has been turned off.
bottom of page