top of page

Vánoční příběh českého zdravotnictví

Aktualizováno: 18. 4. 2020

Lidové noviny


Jaké je naše zdravotnictví? Dobré, vynikající i špatné. Často záleží na náhodě,

pacient však svým aktivním přístupem může věci ovlivnit



Rozdíly v odborné zdatnosti lékařů existují, píše autor. Proto není jedno, zdali pacient

narazí na někoho, jako byl neschopný doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města

(kterého hrál Josef Vinklář, vlevo), nebo na sympatického odborníka, jímž byl v seriálu

primář Sova (Ladislav Chudík). FOTO ČT


 

Ja ké bylo české zdravotnictví o Vánocích 2017? Vynikající. Ozývá se to v nejrůznějších

podobách. Shoda zní i z končin, které si spolu běžně moc nenotují. „České zdravotnictví je

špičkové za tu cenu, že je dotované podhodnocenou prací lékařů,“ říká Milan Kubek,

prezident České lékařské komory. „České zdravotnictví je poslední západní na Východě,“

říkal jako ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, nyní už opět ředitel nemocnice v pražském

Motole. Konfrontujme tuhle idylu s jedinou příhodou.

Vánoční příběh: Štědrý den za rohem, vdaná mladá žena, říkejme jí Xenie, asi 29 let, má

dvě děti, půlroční a dvouleté, a k tomu bolesti hlavy. Mívá migrény, proto tomu nepřisuzuje

až takovou váhu. Má však divné pocity v levé půlce těla. Proto zajde do nemocnice a

vyšetří ji neurolog. Je to divné, netypické. Dostane infuzi a doporučení, pokud by se to

nezlepšilo, má se ukázat po svátcích.

Ukáže se, nezlepšilo. Přidalo se brnění jazyka a půlky tváře. Hm, to bude složitější. Tady

máte žádanku na magnetickou rezonanci, vytelefonujte si nějaké pracoviště, kde vás

vezmou. Telefonuje, tak za čtyři až šest týdnů máme termín, může být? Mezitím manžel

roste. Zvedne telefon. Partner na druhém konci také zvedne telefon. Magnetická

rezonance je do dvou hodin. Výsledek: poškozená menší céva a omezený průtok krve do

mozku. Paní nepustí ani pro kartáček na zuby a položí ji na intenzivní péči. Dále se

odehrává špičková medicína.


Pár rýpavých otázek


Kdyby se věci nechaly běžet spontánně, do navrhovaného termínu vyšetření se ze

zhoršeného prokrvení části mozku nemusela, ale mohla stát opravdová mozková příhoda

a z mladé maminky statistika. Snad i otrlému čtenáři zde přišlo aspoň trochu nevolno.

Oddechli jsme si. Položme si tedy pár rýpavých otázek nikoli s důrazem na „kdo za to

může a koho potrestáme“, ale „co se stalo a proč“. Nikdo nekonal s úmyslem poškodit,

naopak s úmyslem pomoct.

Proč byl stav pacientky při první návštěvě posouzen tak, jak byl? Xenie říká, že

doprovodné potíže s bolestí hlavy nebyly obvyklé. Byla, nebo nebyla věnována této

informaci dostatečná pozornost? Může lékař věnovat sto procentům pacientů stejnou

péči? Je rozdíl mezi běžným „kusem“ a příbuzným kolegy? Lékař není robot.

Viděno z jiné strany: dejme tomu, z deseti pacientů pět přichází s hloupostí, se kterou by

nemuseli. Tři z nich by neodradil ani poplatek. Ze zbylých pěti tři mají problém, který lékař

vyřeší správně a rychle, byť by byl v polospánku. U osmého si není jist, ale stanoví

diagnózu „z nouze“ a nechá tápat pacienta i další kolegy. Desátý je úplný dobytek,

kterému nic není, ale sveřepě něco žádá. Vedle toho lékaři sedí za krkem naléhavost, že

již měl být půl hodiny na dalších dvou místech. Je stejná intenzita pozornosti ke každému

z pacientů možná?


Když už se usoudilo, nota bene po čtyřech dnech, že věci nejsou, jak mají být, je v

pořádku vyslat pacienta „lovit termín“ bez toho, aby bylo jasné, že čím dříve, tím lépe? Kdo

posuzuje na opačném telefonu, o jak naléhavou situaci se jedná? Pracoviště, která tvrdila,

že nemají termín dřív, praskají snad ve švech? Jsou v provozu na dvě směny a nestíhají?

Tam, kde magnetickou rezonanci nakonec udělali „ihned“, měli již odpoledne zavřeno. Sice

mezi svátky, ale v normální pracovní den.


Informace, úsudek a známosti


České zdravotnictví je takové i takové. Dobré, vynikající i špatné. Je věcí náhody, zda

narazíte na lékaře, který je odpovědný a čilý, anebo demotivovaný a unavený. Zda

narazíte na toho, jenž své práci rozumí více, nebo na toho, který jí rozumí méně. Že by

neexistovaly rozdíly v odborné zdatnosti mezi lékaři, když všichni mají kulatá razítka na

správném papíře? Věru že existují. Je také věcí náhody, jestli člověk narazí na ten

ostrůvek „systému“, který jej provede k potřebné péči jako po tobogánu, anebo jej nechá

bloudit v kruzích, čímž se zdravotní problém vyřeší tak či jinak, ale sám od sebe.

Člověk má rád, když důležité věci – jako ohrožení zdraví a života – nenechává na náhodu.

Nelze ji vyloučit, aktivním zásahem však lze šance vylepšovat. Na to potřebujete dobré

informace, úsudek a známosti. Není jen tak, že v Česku je jeden z největších rozdílů ve

střední délce dožití v rámci zemí OECD mezi muži s nevyšším a nejnižším vzděláním –

nějakých sedm let! Není to jenom tím, že ve druhé skupině je více lidí, kteří žijí výhradně

na bůčku a cigaretách.


České zdravotnictví je… pro toho a toho v té a v té situaci špičkové, jen tak tak nebo

nedostačující. Až když začneme v detailech a číslech doplňovat předešlou větu bez

zamlžování a ustrašených výkřiků, začneme se posouvat směrem k přívlastku „vynikající“

bez omezení a kudrlinek. Podobně, jako je jedním z úhlů posuzování bohatství

společnosti, jak se vede dolním deseti příjmovým procentům obyvatel, se i zdravotnictví

posuzuje podle toho, jakou v něm má šanci ten, kdo se v něm ani trochu nevyzná.

Xenie bude v pořádku. Měla by si schovat manželův mobilní telefon. Bude jednou

ukazovat vnoučatům tento obsoletní artefakt mezitím vymřelé technologie, jak s ním

nenechavý dědeček ukradl babičku hrobníkovi z lopaty.


MIROSLAV PALÁT

lékař, prezident asociace CzechMed

2 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentários


Os comentários foram desativados.
bottom of page