top of page

Zdravotní pojištění v USA. Příběh.

Aktualizováno: 18. 4. 2020

Lidové noviny


O americkém zdravotnictví koluje pár tvrdošíjných nesmyslů: že je dobré jen

pro bohaté, řídí jej velký kapitál a zdravotnický průmysl nebo že je v něm vše

podřízeno trhu. Neškodilo by trochu historie.



Americké zdravotnictví. Pro cizince často abstraktní pojem nebo nanejvýš televizní seriál

Chicago Hope s Mandym Patinkinem a Adamem Arkinem. FOTO PROFIMEDIA


 

Pokus o zavedení všeobecného zdravotního pojištění ve Spojených státech se datuje do

let 1912 až 1915. Přes počáteční souhlas jej nakonec jak pojišťovny (komerční, rozumí

se), tak i mocná lékařská asociace AMA (American Medical Association) nechaly padnout.

Odpor přišel i z nečekané strany, od odborů. Chtěly si ponechat agendu smlouvání

zdravotního pokrytí se zaměstnavateli jako významnou součást svého mocenského

soupeření s nimi. Kolem roku 1920 se proti všeobecnému zdravotnímu pojištění brojilo i na

ideologickém poli. Mnozí v něm spatřovali paternalistickou roli státu, či dokonce znaky

komunismu.


V roce 1929 v Baylorově ústavu v texaském Dallasu vznikl tzv. prepaid service – tedy

předplacená služba. Bylo nabídnuto učitelům, že za poplatek šesti dolarů ročně dostanou

nemocniční péči až po dobu 21 dní. Vznikl koncept zdravotního pojištění spojeného se

zaměstnáním. Myšlenka se zdárně rozšířila do dalších odvětví.


Média plná hororů


Za druhé světové války prezident Roosevelt zmrazil mzdy, a tak lákadlem zaměstnavatelů

bylo zdravotní krytí. Odbory si také nemohly dělat ostruhy na rostoucích mzdách, a tak

dojednávaly lepší pokrytí zdravotních výdajů.


Po válce, v McCarthyovské době, se AMA podařilo označit aktivisty za všeobecné

zdravotní pojištění jako komunistické spiklence. Přístup k medicíně byl mnohým omezen

již tehdy. Posouvaly se však mocenské poměry. Vlivu AMA a odborů ubylo, organizace

důchodců jej naopak získávaly.


V šedesátých letech prezident Lyndon Johnson podpořil zdravotní zabezpečení pro

sociálně slabší s názvem Medicaid, pro starší 65 let Medicare. Odbory ani jedna skupina

nezajímala, AMA zůstala osamocena a svolná ke kompromisům. Žádala však přetrvání

úhrady jednotlivých výkonů a oddělenou úhradu lékařské práce vedle úhrady péče v

nemocnici. Oddělené honoráře lékařů platí dodnes.


V roce 1973 byl schválen zákon o HMO (Health Maintenance Organization, organizace

udržující zdraví) iniciovaný prezidentem Richardem Nixonem. Došlo k omezení pohybu

pacientů pouze na zařízení patřící konkrétní HMO, kde byli pojištěni, i k taxativnímu

vymezení, co pojištění pokrývá a co nikoli. Explozi nákladů se podařilo na čas zkrotit.

Média se však zaplnila hororovými příběhy lidí, kterým v průběhu nějaké náročné léčby

jednoduše došla pojistka. Na okraj: tuto „managed care“ (trochu obskurně překládanou

jako řízená péče) stvořil státní dirigismus kvůli omezení nákladů, žádná neviditelná ruka

trhu.


Povolení otěží


V devadesátých letech otěže trochu povolily s rozvinutím tzv. PPO (Prefered Provider

Organization – organizace preferovaných poskytovatelů). Pacienti mohli trochu volněji

rozhodovat, kde se chtějí léčit, i když ne tak volně jako dřív. Tragických příběhů pacientů

ubylo. Růst nákladů však opět nastartoval.


I tak se nabízí otázka, jak je možné, že zdravotní systém založený na pojištění skrze

zaměstnavatele ponechává 45 milionů Američanů ve věku do 65 let bez zdravotního

pojištění. Jádro pudla je v okně mezi zaměstnáním a chudobou. Lidé typicky ztrácejí svou

zdravotní pojistku v momentě, kdy ztrácí job. Tehdy, kdy ji nejvíce potřebují a kdy je zjevně

nejtěžší si ji pořídit. Anebo když živitel rodiny zemře či se stane práce neschopným. Mnozí

lidé jednoduše nepasují do zaměstnaneckého modelu: kupříkladu vdovy, které ještě

nedosáhly věku 65 let, který je kritériem pro Medicare. Nejsou zprvu natolik chudé, aby se

kvalifikovaly pro Medicaid, avšak se takovými rychle stanou kvůli vysokým zdravotním

nákladům.


Právě kvůli množství nepojištěných dominuje v posledních deseti letech americké

zdravotnické diskusi tzv. Zákon o péči, „kterou si můžeme dovolit“ (Affordable Healthcare

Act), přezdívaný Obamacare. Co obsahuje? Rozšíření, na koho se vztahuje Medicaid –

zdravotní zabezpečení pro chudé. Zdravotní pojišťovny nemohou odmítnout pojištění

anebo navyšovat pojistné kvůli již přítomné nemoci pojištěnce. Stejně tak pojišťovny musí

nabízet různé druhy zdravotního pojistek na online tržištích zřízených vládou. Vláda nutí

občany k tomu, aby si zakoupili zdravotní pojištění alespoň s minimálním krytím. Kdo si ani

to nemůže dovolit, tomu úřady pojistné subvencují.


Pokračování politiky jinými prostředky


Radost, že mezi roky 2010 a 2016 klesl počet zdravotně nepojištěných Američanů z více

než 40 milionů asi na polovinu, je částečně kalena tím, že administrativa Baracka Obamy

tím hladila velké i vlivné skupiny ve zdravotnictví silně proti srsti. Doplácí na to prakticky

všichni: pojišťovny, protože mohou hůře řídit riziko. Poskytovatelé, protože se jim méně

platí za péči. Stát, protože subvencuje pojistky. Občané trochu bohatší než chudí, protože

jejich pojistky zdražily. O tyto hlasy usiloval Donald Trump ve své prezidentské kampani,

když se vůči tzv. Obamacare ostře vymezoval. Již několik dní po zvolení však výrazně

zvolnil. Reálpolitika v přímém přenosu.


V americké debatě o zdravotnictví stojí proti sobě stanoviska jako „nepojištění lidé umírají

na ulicích“ a „není republikánské, aby každý měl zdravotní pojištění“. Kdo by chtěl zvedat

obočí s povzdechem „jak absurdní!“, tomu radno připomenout lokální diskuse o

zdravotnických poplatcích, kdy při jejich rušení odborná i politická veřejnost věděla, že

rušit je je nesmysl.


Co to má společného s Českem? Je užitečné si uvědomit, že naše zdravotnictví je také

veskrze tržní prostředí s pestrou historií, i když většina jeho velkých hráčů jsou veřejné

instituce. Že poskytování zdravotní péče a všeho kolem je významným ekonomickým

sektorem služeb, nota bene s garantovaným přítokem peněz. Že propojení zdravotnictví a

státu či samospráv je nabíledni a opatření jako úhradová vyhláška je pouze „pokračování

politiky jinými prostředky“.


MIROSLAV PALÁT

lékař, prezident asociace CzechMed

3 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Commenting has been turned off.
bottom of page