Lidové noviny
Proč v orgánech zdravotních pojišťoven mají být nominanti zaměstnavatelů, a nikoli odborů nebo poslanců
V demokracii nemá nikdo patent na rozum. Proto společnost rozděluje moc na
zákonodárnou, výkonnou a soudní. Co nastane, když se začnou míchat, glosuje píseň
Ježka, Voskovce a Wericha Kat a blázen. V pohádce si král vzal na svá bedra i dvě další zmiňované funkce a vznikl blázen diktátor. K čemu to vede, nám dosvědčuje dvacáté století.
Ústavní soud v nálezu 21/15 konstatoval, že původně zaměstnanecké zdravotní pojišťovny se časem proměnily na „všeobecné“. Pojištěnci již dnes zdaleka nepocházejí z jednoho oboru či podniku. Jedním šmahem tak zavedl, že do orgánů pojišťoven mohou být voleni zdravotní pojištěnci jacíkoli, druhým dechem pak „vyhodil“ tzv. reprezentativní organizace odborů z vlivu na volbu orgánů pojišťoven.
Návrh zákona, který předkládá ministerstvo zdravotnictví a který právě dnes doputuje k druhému čtení do sněmovního výboru pro zdravotnictví, obsahuje mechanismus pro
pojištěnce, jak volit a být volen do orgánů zdravotní pojišťovny. Třetinu, tedy pět členů
správní rady, jmenuje vláda. Zbylých deset členů pak volí zástupci plátců pojistného – tedy zaměstnavatelé – z řad pojištěnců. Na složení orgánů zdravotních pojišťoven tak nemají vliv odbory ani Poslanecká sněmovna a to je dobře. Proč?
Kontroly a protiváhy
Nejdříve odbory. Jejich neblahý vliv v oblasti zdravotního pojištění se dobře ilustruje na
příkladu, který je nám místem a časem vzdálen. Je ze Spojených států amerických zhruba z první poloviny 20. století. Byť je evropskému zdravotnickému prostředí Amerika nepodobná, představuje jistou „alternativní realitu“, na které se dají ukázat jevy, které jsou i pro Evropu relevantní.
Ti, kdo vztyčují káravě prst nad americkým zdravotnictvím, které údajně přehlíží asi 35–40 milionů nepojištěných (ono to není úplně pravda, ale pro zjednodušení to necháme tak), si neuvědomují, že všeobecné zdravotní pojištění minulo USA jen o fous. Iniciativy, které k němu směřovaly, se datují k začátku 20. století, ještě před první světovou válku. Po ní se ve státech koncept všeobecného zdravotního pojištění smetl ze stolu mimo jiné proto, že odborové svazy si chtěly udržet vliv nad zdravotním zabezpečením zaměstnanců. Představovalo totiž velmi významnou kapitolu v souboru vyjednávání se zaměstnavateli.
Když se v 60. letech prosadila v USA „sociální“ zdravotní schémata Medicare a Medicaid, bylo to mimo jiné proto, že odbory o dotčené skupiny obyvatel – staré nebo chudé – neměly zájem. Mocichtivost odborových svazů je v USA jednou z příčin, proč tam dnes pokrytí zdravotní péčí není „všeobecné“ v evropském slova smyslu.
Proč nemá mít Poslanecká sněmovna vliv na složení orgánů zdravotní pojišťovny? Protože to je v rozporu s ústavou. Neříká právník, nýbrž laik, který občas čte nálezy Ústavního soudu. Na činnost zdravotních pojišťoven se tam nahlíží opakovaně jako na výkon „veřejné správy“, a tedy složku výkonnou. Jistěže je pro sněmovnu jako zákonodárný sbor v jakémkoli aktuálním složení jistým pokušením mluvit do složení exekutivního orgánu. Může totiž ovlivňovat chod věcí, které mají určitě ohlas v politické soutěži o pozice ve sboru zákonodárném. A tak dokola. Proto má demokracie svoje „checks and balances“, volně přeloženo „kontroly a rovnováhy“.
Parlament vzešlý z vůle lidu, aby v zastupitelské roli tvořil pravidla – zákony, je suverénem, který je mocen svůj vliv omezit nebo rozvinout. Jinak řečeno, sbor kaprů, kteří jsou nadáni schopností obsluhovat napouštědlo i vypouštědlo rybníku. Je pouze přirozené, že jsou v pokušení jimi manipulovat ke svému prospěchu. Kdo by si chtěl v hospodě uplivnout, že to „je všechno pakáž“, ať ráčí vědět, že sedě v zákonodárném sboru, byl by vystaven stejným pokušením. Proto máme veřejnost, média, Ústavní soud a kohokoli dalšího, kdo se ozve, kdyby se s rybníkem manipulovalo víc, než je zdrávo.
Zatím se bavíme pouze o „malých“, tzv. zaměstnaneckých pojišťovnách. Co až přijde na zdravotní pojišťovnu všeobecnou nejen svým charakterem, ale i názvem? Ta diskuse, to bude ještě jiná káva.
Zastupitelská či zprostředkovaná demokracie není asi etalonem přesnosti a pohotovosti jako například řízení letového provozu. Je však bezpečnějším obydlím pro její různorodé obyvatele než všelijaké formy „demokracie přímé“. Aby takovou zůstala, zdá se být dobrým návykem pečovat o oddělení moci zákonodárné, exekutivní a soudní. Jinak by mohlo dojít k jejich nezdravému sbližování až sloučení. Jako u protagonisty zmíněné písně: „... na svá bedra vzal funkcí hromadu… a tak z kata a blázna vznikla hodnost svérázná, vylíhnul se nový tvor, blázen…“ Vždyť tu píseň znáte.
Autor: Miroslav Palát
Zdroj: https://bit.ly/2UYzXM4
Comments