Ad Lidovné Noviny 2. října 2017: Výdejny zdraví (Martin Zvěřina)
Ve sloupku jsme se dozvěděli, že „náklady na zdravotnictví půjdou neustále
nahoru... zejména kvůli novým technologiím, … dalším faktorem... je stárnutí a
dlouhověkost populace“. Obojí jsou rozšířená klišé, přitom ani jedno není
pravda.
Největší zdravotnické náklady generuje člověk v posledních dvou letech života.
Výrazně se zintenzivňuje zápas s rozsáhlou nemocí, která jedince nakonec
zahubí. Je jedno, zda se to odehrává v páté, šesté či osmé dekádě. Paradoxně u
starých dochází k mírnému zlevnění péče, protože se spíš opouští hvězdná
akutní medicína a převáží mírnění bolestí a důstojné umírání. Ano, při delším
dožití má člověk sice „více času“, aby si rozvinul chronická onemocnění. Jsou to
nenápadná, vleklá onemocnění, která představují kolem tří čtvrtin všech
zdravotních nákladů. Generují se nikoli tím, kolik je starců, ale jak dobře nebo
špatně se chronické neduhy léčí.
Když už jsme u různých úvah, že staří lidé nám vysávají zdravotní rozpočty, co
tak se zamyslet, proč máme druhý největší „educational longevity gap“, tedy
rozdíl v délce dožití podle školy (OECD březen 2017). Měří se rozdíl mezi
nejvyšším a nejnižším dosaženým vzděláním. V 25 letech má český muž se
základní školou o 13 let (!) kratší očekávanou délku života než ten s vysokou.
Horší jsou už jen v Maďarsku. Slovensko je o sedm příček lepší než my.
Prohlásit, že drahé technologie jsou problém zdravotnických rozpočtů, je asi
stejný nesmysl, jako prohlásit po návštěvě botanické zahrady, že největší podíl
na kráse zahrady mají velké třícípé listy. Pestrost zdravotnických technologií je
květnatě popisována v publikaci OECD z června 2017. Přimícháním „chytrosti“
do zdravotnických prostředků poskočí jejich komplexita nejméně o řád. Ještě
pestřejší jsou metody, kterými se technologie analyzují, zejména jejich přínosy
a náklady. Rozptyl různých analýz, jak zdravotnické technologie přispívají k
růstu nákladů za posledních 40 let, je od 20 do 70 procent. Číslo pouze
ilustruje, že zdravotní ekonomové tu hovoří jeden o koze a druhý o voze.
Publikace je sice akademicky vzrušující, ale manažersky či politicky
nepoužitelná. Pokud se někdo nechce uchýlit ke zkratkám vytrženým z
kontextu.
Je srozumitelnější říct, že náklady na zdravotnické prostředky představují cca
sedm až osm procent všech zdravotnických nákladů anebo devět až deset
procent nákladů zdravotních pojišťoven v Česku. Prostředků na poukaz jsou
dlouhodobě za asi tři procenta nákladů pojišťoven, v ústavní péči asi 14 procent
nákladů nemocnic, s klesající tendencí. Pokud se hodláme zabývat tím, co činí
zdravotnictví neustále dražším, budeme potřebovat trochu hlubší debatu než
zajetá klišé o starých lidech a drahých technologiích.
MIROSLAV PALÁT,
lékař, prezident asociace CzechMed
Comentarios