„Lepší medicínu“ si nekoupíte. Soukromé připojištění nastupuje tam, kam všeobecné pojištění nedosáhne. U nás dosáhne téměř všude
Lidové noviny, 10.listopadu 2022
Větší podíl soukromě vydaných peněz není známkou moderního progresivního zdravotnictví, píše autor. Právě naopak. FOTO SHUTTERSTOCK
A máme je tu zpět. Nadstandardy a komerční připojištění. Máme však představu, o co vůbec jde?
Pokud nevymyslíme něco lokálně geniálního, musíme se podívat, jak funguje soukromé zdravotní připojištění v zahraničí.
Za prvé nikde ve známém a relevantním světě nepřišlo soukromé zdravotní pojištění až po pojištění solidárním. Je to přesně opačně. Soukromé zdravotní pojištění – nebo něco v tom smyslu – vzniklo před staletími. Souvisí s rozvojem cechů, tedy profesních sdružení. Jejich příslušníci stvrzovali členstvím svou kvalifikaci, ale také se navzájem podporovali v situacích nepřízně osudu. Z čehož se časem vyvinulo něco jako zdravotní pojištění vázané na profesi. Dodnes jsou v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku zdravotní pojišťovny, které jsou (původně) vázány na povolání nebo region. Solidární všeobecné pojištění je vynález až prakticky dvacátého století.
Alternativa i „slepé úhly“
Co bývá obsahem-náplní soukromého zdravotního připojištění v současnosti? Obecně lze říct, že to jsou buďto oblasti, kde vznikl prostor, anebo nedostatek, který lze překlenout za poplatek.
Například stomatologická péče bývá často mimo hrazení v solidárním pojištění, ale pozor: týká se to hlavně zubních náhrad, správného postavení zubů – ortodoncie anebo péče o zubní kaz. Ten se považuje za něco, čemu lze velmi účinně předcházet. Co naopak z veřejného pojištění hrazeno je, jsou projevy různých onemocnění v ústní dutině. Připomeňme si, že „stoma“ jsou ústa a stomatolog je daleko širší pojem než zubař.
Ze soukromého připojištění jsou hrazeny různé mimosystémové či alternativní metody, které nejsou vědecky podložené, nicméně jsou žádané: homeopatie, akupunktura, různé další metody, lázně.
Jiným prostorem pro soukromé připojištění jsou „slepé úhly“, které vznikly tím, že solidární systém nechce anebo nemůže jistou potřebu naplnit. Kupříkladu – ve Velké Británii lze pomocí soukromého připojištění přeskakovat (často mnohaměsíční) čekací doby na plánované operace. V Rakousku zdravotní pojišťovny drží nakrátko smlouvy s ambulantními lékaři. Je jich proto málo a také mají dlouhé čekací doby. Jest však dostatek takových ambulantních lékařů, kteří smlouvu s pojišťovnami nemají a ani o ni nestojí. U takových se platí „na dřevo“, anebo ze zdravotního připojištění.
Dvojí medicína neexistuje
V souhrnu: zdravotní soukromé připojištění pokrývá výdaje na mimosystémové nebo doplňkové postupy či věci, kde veřejné pojištění vygenerovalo nějaký nedostatek, anebo existuje legální možnost si zaplatit zkratku. Anebo nějaký luxus, který není samozřejmostí. Vizita vykonaná přednostou kliniky, pokoj dvoj- nebo jednolůžkový, kdy standardem je vícelůžkový.
Co ale opravdu nejde, je koupit si „lepší medicínu“. Péče je pořád stejná. V tomto směru neexistuje dvojí medicína – pro chudé a bohaté. Dokonce ani progresivní, ultramoderní péče, nové metody, které jsou momentálně v ověřování pro jejich nákladovou efektivitu, soukromé zdravotní připojištění nepokrývá. Kupříkladu v Německu, pokud takovou novinku chcete jako privátně pojištěný, pojišťovna zaplatí pouze do výše současných metod. Cokoli nad tento limit si pacient zaplatí sám.
U nás, co do možnosti doplatit si na lepší čočku, aniž by musel jeden platit za celou operaci, údajně lze již nyní. Je na to judikát Nejvyššího správního soudu, pouze zdravotní pojišťovny to neberou moc na vědomí. Nechceme sýčkovat, ale není třeba možné, že jsou poskytovatelé, kteří si nechají od pojišťovny zaplatit balíček operace se standardní čočkou a k tomu ještě zkasírují pacienta za „kompletku“ s čočkou, lepší? Mohlo by se to stát. Kontroluje to někdo?
Anebo kšefty s nedostatkem: kolik je soukromých poskytovatelů, kteří žádají jakési „členské“ příspěvky, aby byl pacient k jejich péči registrován? Nebo spíše „byla registrována“, čímž tajnosnubně podsouváme odbornost.
Cesta vede přes efektivitu
Závěrem jedno vystřízlivění: větší podíl soukromě vydaných peněz není známkou moderního progresivního zdravotnictví. Právě naopak. Na datových serverech jako Our World in Data si lze ověřit, že podíl soukromých výdajů na péči strmě stoupá směrem k „chudým“ zdravotním systémům a nejvyšší je v rozvojovém světě. Mezi rozvinutými evropskými zeměmi vyčnívají soukromé výdaje pouze u Švýcarska. To je dáno jistými zvyklostmi. Kupříkladu i pojištěnec veřejného zdravotního pojištění (poskytovaného asi 90 (!) různými pojišťovnami při hospitalizaci zaplatí prvních 300–2500 franků ze svého. Až nadto vstoupí s úhradou pojišťovna. Ochranný limit je 7000 franků ročně, nad který již pojištěnec neplatí. Zpoplatněna je však i léčba v jiném kantonu než domovském. Na tento výdaj se však lze soukromě připojistit.
Jinými slovy, soukromé zdravotní připojištění nastupuje tam, kam všeobecné pojištění nedosáhne. Protože u nás dosáhne téměř všude, bylo by potřeba takovou nouzi nejdříve vytvořit. Tomu, kdo tohle zkusí, nelze než popřát hodně politického štěstí.
Cesta k modernímu zdravotnictví nejde přes zvyšování podílu soukromých výdajů, ale přes efektivitu. Dnes prakticky absentuje veřejná debata o tom, kde vezmeme scházejících třeba 20 miliard, které se údajně budou nedostávat zdravotním pojišťovnám v příštím roce. Ovšem ještě méně se rozebírá, co se děje s těmi 440 miliardami, které se tam spolehlivě utrácí bez dalších podrobností.
Pokud je nějaký důvod k platbám z vlastní kapsy, pak jsou to vesměs symbolické poplatky, které regulují – řekněme – trochu bujnou poptávku po některých zdravotních službách. Víme, jak to dopadlo.
Zpět k dnešním debatám: existuje nějaký koncept, který by srozumitelně načrtl komerční připojištění u nás? A můžeme jej vidět?
MIROSLAV PALÁT
lékař a prezident CzechMed
Comments