Lidové noviny 10.března 2022
Zbyněk Petráček ve svém komentáři Polepšil se hříšník Zeman? (LN 9. 3.) uvádí, že Miloši Zemanovi leckdo nevěří jeho zásadní obrat v posledních dnech. Putin měl prezidenta zklamat svojí agresí na Ukrajině. Prokazatelně máme v Evropě kolem sebe podobně politicky obrácené hříšníky, jejichž minulost jim v dnešních rolích zásadně neškodí.
S obratem v prezidentových postojích to nebude tak jednoduché, a to ze dvou důvodů.
Jednak zůstává otázkou, jak hluboké a zásadní to otočení je. Obrazy aleppizace ukrajinských měst nedávají jinou možnost než vyjádřit odsouzení ruské agresivní války v Ukrajině.
Zásadním prezidentovým obratem by bylo vypořádání se s minulostí několika let, kdy jako hlava státu stranil mocnosti, která nás nakonec stejně označila za nepřátelskou. Vědomě přitom napomáhal systematickému úsilí Ruska erodovat jednotu stanoviska představitelů Západu a rozklížit společnosti na znesvářené fragmenty.
Zeman dnes Rusko nepotřebuje – a ani Putina. Svou stranu mefistovské dohody splnil. Do konce prezidentského mandátu je to beztak irelevantní. Z této dohody však není jen jednoduchá výmluva, odsouzení vojenské agrese. Má totiž pouze dvě možnosti: přiznat, že stranil Rusku ze zištných důvodů, což by bylo opravdu naplněním skutkové podstaty vlastizrady s následným odchodem bez pocty. Anebo přiznání fatální poruchy úsudku. I v druhém případě by ve své pozici již z kraje neměl co dělat. Říct „zklamal jsem se“ je laciný pokus o nějaký generální pardón.
To druhé, co Zbyněk Petráček v této souvislosti nezmiňuje, je faktor času. Nabízejí se biblické pasáže o hříšnících, které je potřeba po jejich pokání bezvýhradně přijmout zpět. Ať už do srdce, nebo komunity. Tento boží imperativ odpuštění má však i druhou půlku. „Neste tedy ovoce hodno pokání,“ píše se v Bibli. Znamená to něco jako „musíte prokázat skutky a časem, že vaše pokání je opravdové“.
Aby to bylo věrohodné
Kolem pokusů prokázat svůj názorový obrat nutno našlapovat opatrně, aby to bylo věrohodné. A jak je to s tím časem, kdy máme vidět ovoce pokání? Kdyby prezident Zeman byl nějak zklamán Putinovými činy na začátku druhého volebního období a další čtyři roky pečoval o zájmy svého státu více než o zájmy Ruska, tak by o pravosti názorového obratu nebyl stín pochybnosti. To však splněno není. Důvody nenadálého obratu k tomu není nějaké prozření, ale vojenské napadení evropského státu Ruskem, jaké jsme v Evropě přes padesát let neviděli, a s ním drtivé odsouzení světovou veřejností.
Miloš Zeman však kromě odsouzení ruské agrese na Ukrajině neprokazuje známky nějaké sebereflexe. Ze své pozice nadřazené intelektuální arogance sděluje, že kdo má jiný názor na věci, konkrétně na státotvorný dosah jisté umělecké tvorby, tak je ze své pozice degraduje na domovnici, se kterou se nebaví.
Zdá se, že existuje jakýsi soulad mezi vládou a prezidentem, že ta první nechá toho druhého důstojně doprezidentovat. Ten se na oplátku nebude montovat do zahraniční politiky státu, kterou formuluje vláda. Byla by to příjemná změna po nějaké době.
Na osvědčení pravosti názorového obratu prezidentovi mnoho času nezbývá. Nikoli po stránce fyzické. V tomto směru se již projevil, že život jej baví a za přispění špičkové medicíny již hrobníkovi z lopaty jednou utekl. Nelze mu přát než dobré užití prezidentské penze.
Jde o zbytek jeho mandátu, kdy skutky by mohl osvědčit pravost svého, řekněme eufemisticky, „názorového vývoje“, které by vyvážily potřebu ověření časem. Nemusel by ani – jak někdo vtipně glosoval na Twitteru – jmenovat ředitele BIS maršálem. Stačilo by začít se bavit s nějakou domovnicí.
Comentarios