Na vysoké škole jsme pěstovali tento vtip: jaký je rozdíl mezi studentem, asistentem, docentem a profesorem? Student musí vědět všechno. Asistent to, co je v knihách. Docent musí vědět, kde jsou knihy, a profesor musí vědět, kde je docent. Dnes můžeme dodat: prezidentovi stačí, když ví, kde je. Občas v posledních týdnech možná nebylo splněno ani to. Jsou svědectví, která tvrdí, že prezident měl pořád jasno. Jsou i stanoviska, že jasno neměl ani náhodou a citování starých klasiků o tom nevypovídá zhola nic.
Ještě za minulého režimu platilo, že nejméně pracovní neschopnosti vykazovali vysokoškolští profesoři. Jednak je bavilo, co dělali, na druhé straně rozdíl mezi dávkami v nemoci a jejich příjmem byl propastný. Něco podobného platí i o prezidentu republiky.
Zdálo by se, že nemůže být nic jasnějšího, než že pokud někdo leží v nemocnici, tak v zásadě není schopen pracovat. Běžně práceneschopnost posuzuje jeden praktický lékař. Vyjádřit by se k tomu uměl i lékař rok dva po promoci, ovšem jeho stanovisko by musel potvrdit někdo starší s atestací.
Prezidentovu schopnost pracovat teď posoudilo lékařské konzilium. O jeho složení jsme do prvního jednání nevěděli nic kromě toho, že jej vede biochemik. V konziliu se tu a tam najde i zájemce o prezidentský úřad. Nic však nenaznačuje, že by prezident trpěl nějakou zvláštní či vzácnou nemocí, kterou by umělo posoudit pouze shromáždění pomazaných hlav.
Asi je potřeba konzilia, aby s nezpochybnitelnou autoritou prohlásilo, že se prezident nemůže věnovat pracovním povinnostem naplno. Ovšem „ne naplno“ ano. To by neprošlo ani řediteli nemocnice, natož pomyslnému praktikovi. Formality typu změny vlády proběhnou. Je to taková chytrá horákyně. Pracovat nemůže (moc), ale ústavní akt vykonat asi ano. K uklidnění nálad to je dobře. Uf.
Možná tímto utichnou hlasy, které volání po zabezpečení ústavních kroků při ustanovení nové vlády hned nazývaly „ústavním pučem“. To je zvláštní novotvar, který má zakrývat, že možná někomu jde o něco zcela jiného než prezidentovu důstojnost či práceschopnost.
Celé to budí dojem, že „hradní profesor“ neví, kde jsou jeho „docenti“, a ještě méně, co vlastně dělají. Národní centrála proti organizovanému zločinu zkoumá okolnosti podpisu prezidenta na svolání sněmovny. Běžný občan s přístupem k elektronickým médiím se podivuje nad nesrovnalostmi videa z předmětného podpisu. Kroutí hlavou nad zázrakem, jak dosluhující předseda sněmovny dokáže za jeden a ten samý den být ráno zarostlý, odpoledne oholený a večer opět zarostlý.
Nyní přichází zpráva o tom, že v den svého nástupu do nemocnice 14. září prezident omilostnil podnikatele, který měl být hrobníkovi na lopatě. Ten si přitom vcelku vesele úřaduje ve svých firmách. Mezitím se zpětně upravuje informace o tom, kdy měl prezident tuto milost udělit. Nové skutečnosti se objevují, klávesnice nestíhají ani všemi deseti.
Pokud někomu přišla další vlna pandemie jako na zavolanou, tak je to hradní ansámbl. I kdyby prezident zvládl 20 kliků denně, nikdo k němu nesmí, „protože covid“. Takže je vcelku jedno, jestli je na lůžku jako rekonvalescent, anebo v rámci home office.
Jeden by si řekl, že to je na román. Leč literatura, fikce, na rozdíl od života, musí dávat smysl. Životu to zatím moc nejde.
Comments