top of page

Sázka na lidský faktor viru vyšla

Aktualizováno: 18. 4. 2020

Lidové noviny


Při epidemiích je rychlost reakce na prvním místě. V této disciplíně podle autora

článku zatím neprohráváme, byť první kolo boje koronavirus vyhrál.


Vir ztratil svůj úkryt,který tkvěl v naší neznalosti anebo laxnosti, pokouší se Miroslav

Palát o optimistický tón. Takhle Praha před týdnem testovala dezinfikování vozů MHD.


Budete-li čekat, až si budete jisti, nemůžete vyhrát. To jsou slova skotského

experta na epidemii horečky ebola, se kterou se musel vypořádat při své

spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Zazněla v televizi Sky

15. března, kdy se zaznamenala ve Skotsku první oběť nemoci Covid-19.

„Rychlost vítězí nad dokonalostí. Nálada ve společnosti však je taková, že se

všichni bojí udělat chybu. Největším pochybením je nehnout se z místa

dostatečně rychle.“

Rychlost šíření informací v dnešním světě je bezprecedentní. Až prorocká jsou

slova Jana Wericha, která pronesl v dialogu s Miroslavem Horníčkem možná

před padesáti lety: „Kdysi, když jeden král vzkázal druhému, že je vůl, to trvalo.

Dnes to je hned e... e... e... to ví dřív, než to řeknou. Zase dnes nejsou tak

hákliví.“ Prorocká je i druhá půle, že mnoho informací máme, ale nedbáme jich.

Zvykli jsme si na šum. Zjistit, co je opravdu relevantní – pro nás a tady –, je

kumšt.


Tak se stalo, že si s námi příroda zahrála na honěnou. Takové předolympijské

zahřívací kolečko. Jako kdyby si jeden koronavirus usmyslel, že dokáže

oběhnout zeměkouli dřív, než mu na to přijdou, anebo dřív, než jej dokážou

zastavit lidé, kteří mají ty internety. O. k., sázka přijata.


Psychologický závod

Ukázalo se, že ten závod – jako ostatně všechny – je více psychologický než

technologický. V laboratorních podmínkách nebo na otevřeném závodišti nemá

vir šanci. Jeho přenašeči cestují rychle, letadly přes kontinenty v řádech hodin.

Informace běhají stejnou trasu v řádech sekund. Nákaza však využila onen

lidský faktor. Na začátku cesty informace jsou vysílači, na jejím konci přijímači,

ti mají něco vykonat, rozhodnout. Sázka na lidský faktor viru vcelku vyšla. Tam,

kde se objevil, režim z povahy senzací nechtivý senzacechtivým novinářům

nejdříve zatnul tipec. Je-li však záležitost dostatečně rozsáhlá, funguje

informační embargo jako cedník, až nakonec senzací nechtivý režim musí

kápnout božskou.


Režim, maje v ruce odjištěný granát, přehodí výhybku. Přestane zavírat

novináře a do šatlavy (karantény) vsadí kus populace. Nic naplat, musí se

přiznat, že opatření v populaci nepopulární je život zachraňující. Byť se tak děje

zadupnutím obrovské boty bez ohledu na ztráty. V těch končinách jsou na ně

zvyklí a současná čísla jsou v historickém kontextu bohužel zanedbatelná. Teď

tam mají už to nejhorší za sebou.


Mezitím se vir směje do rukávu, protože za lidmi promarněný čas si zeměkouli

oběhl i dvakrát. Je načase se usadit. Nyní může využít lidský faktor podruhé, a

sice neschopnost rozeznat v informačním šumu signál. V Evropě i jinde po

světě jsme ještě v lednu měli pocit: je to daleko. Později: je to vážné, ale je to

daleko. Ještě později: je to blíž, ale nebude to tak vážné. Zatím si vir v klidu

užíval inkubační doby. Protože projevy onemocnění Covid-19 jsou podobné

běžné sezonní viróze, i veřejné projevy, ty běžné sezonní, se nesly v duchu –

nepanikařte.


Pak nastává období, po skončení kterého je každý generál. S pandemií s

takovouto razancí jsme se nikdo v reálu nesetkali, lékaři a přírodovědci

epidemiologové ji znali leda tak z knih. Pokud nebyli účastni misí kolem horečky

ebola anebo v jiných krajích, kde epidemie následovaly po přírodních

katastrofách.


Včerejší sliby už neplatí

To znamená, že se to všichni učili cestou. Vláda samozřejmě ví, že jakýkoli

zásah do fungování společnosti zapůsobí na ekonomiku nepříznivě. Proto byla

zdrženlivá. Proto se nám ohrožení a opatření měnila v řádech hodin a je zcela

pochopitelné, že sliby vyřčené včera dnes už neplatí. Tak jsme se po několika

dnech dopracovali tam, kam jsme se dopracovat museli. „Sedněte si doma na

zadek a nevylézejte, dokud vám neřekneme,“ je shrnutí dnešní situace. S jistým

zadostiučiněním se můžeme dívat na to, že stejné opatření je nyní přijímáno

prakticky všude po Evropě a v některých oblastech Spojených států. Kdy a po

jakých ztrátách toto opatření zavedli v různých zemích, vydá jednou za

učebnici.


Samozřejmě že cestou se dělaly chyby. Někdy z arogance – neprojednání

tohoto nebezpečí ve sněmovně v lednu –, někdy z nedostatku představivosti –

kdo mohl vědět, že roušek a respirátorů budeme potřebovat miliony. Nechtěl

bych být v kůži toho, kdo by měl podepsat tuto zakázku zkraje února. To by

hned bylo – někdo si hraje se strachem a jiný se chce napakovat. Něčemu lze

rozumět méně, něčemu více. Třeba nerozeznání potřeby těchto pomůcek až v

těchto číslech. Výčet kontroverzí nekončí, ale na jejich vysvětlení bude čas

později.


Zatím vir vyhrál na body první kolo. Je všude, máme starost o starší, blízké. Co

se však stalo – ztratil svůj úkryt, který tkvěl v naší neznalosti anebo laxnosti. Na

rychlost však, alespoň u nás, nemáme úplně špatný mezičas. Teď už jen

koronariv vysedět ve svých peleších.


Mezitím začíná nový závod s časem. Udržení nepochybného zpomalení

ekonomiky na únosné míře. Karanténa s příjemnými lidmi nebo ÚčíTelkou se

nějakou chvíli dá snést, ale nemůžeme si všichni najednou vzít čtvrt roku

prázdnin. Stroj chladne a bude mu třeba opět zatopit. Čím jiným než penězi, a

to rychle. Rychlost je důležitější než dokonalost nebo umělecký dojem. Zatím

na rychlost neprohráváme. Snad nám to vydrží.


Autor: Miroslav Palát


Zdroj: https://bit.ly/3dGK00S

18 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Commenting has been turned off.
bottom of page