Lidové noviny
Nemocnice potřebují peníze, není ale proto nutné argumentovat epidemiologickými bludy
Obnovení běžného provozu ARONemocnice Na Bulovce po důkladné dekontaminaci po pacientech s onemocněním covid-19 (29. 4.) FOTO MAFRA – DAVID NEFF
S povděkem jsme zaznamenali, že se o nemocnicích začíná otevřeně mluvit jako o ekonomických jednotkách. Jsou to podniky s náklady, výnosy, personálem, hospodařením a – nyní v době koronaviru – i vážnými problémy. Žádat rychlé uvedení do normálního provozu i finanční pomoc od státu je navýsost legitimní. Lze však dělat dobrou věc ze špatných důvodů.
Když se Otázky Václava Moravce obrátí z diskusního pořadu na komorní kvarteto, kde si hosté i hostitel notují na společné téma, je třeba se mít na pozoru. Co zaznělo v OVM 26. dubna? Loni se chřipkou u nás nakazilo přes 900 tisíc lidí, zemřelo jich kolem 1500. Reprodukční číslo R0 nemoci covid-19 (tedy kolik dalších lidí se nakazí od jednoho nemocného) je kolem 3, avšak u spalniček je R0 asi 18. Světová zdravotnická organizace WHO údajně neumí dávat čísla do kontextu a ve výsledku média straší lidi. Koronavirus je neuvěřitelně marketingově zdatný. Uvedená čísla mohou být sice technicky správně, jsou ovšem účelově posazená do jiných souvislostí.
Kontext diskusního pořadu osvětlily titulky již zkraje týdne. Na prvních stranách novin se uvádí – stát oddluží „svoje“ nemocnice. To je vcelku přirozené, až na to, že není třeba používat v tomto úsilí argumentační fauly jak stodola.
Kdyby šíření nic nebránilo
Takže fakta: covid-19 ohrožuje primárně lidi nemocné něčím. Takových je mezi staršími více. Je však schopen skolit i mladé a zdravé.
Způsobuje onemocnění plic, které se na nic nepodobá. I při mírném průběhu může zanechat na plicích trvalé následky. Způsobuje zvýšené srážení krve, následné ucpání žil i tepen, z čehož se objevují mozkové mrtvice u třicátníků bez jakýchkoli jiných příznaků. Může dojít k velmi dramatickému zhoršení jinak stabilizovaného pacienta.
Smrtnost je kolem 0,5–1 procenta, což je cca o řád vyšší než u „sezonní“ chřipky, kde se bavíme o promile. Infekčnost covid-19 je při šíření bez zábran 70–80 procent, zatímco u chřipky je kolem 10 procent. Podle jednoduchých počtů si můžeme představit, že covid je asi 80krát vážnější problém než chřipka.
Protilátky budou mít ve zdravé populaci jednotky procent lidí. My však stále nevíme, zda po překonání covid-19 vzniká imunita a na jak dlouho. Jsou popsány opakované infekce již jednou vyléčených. To znamená, že při jakémkoli dalším střetu s koronavirem bude populace tzv. imunologicky naivní, jako že se s ním nikdy nesetkala. Asi 10 procent infikovaných bude mít příznaky a z nich asi 10 procent bude potřebovat hospitalizaci a z nich možná pět procent intenzivní péči. To jest, kdyby šíření nic nebránilo, dojde k zasažení 70 procent obyvatelstva, tj. sedmi milionů lidí, z toho 700 tisíc bude mít nějaké klinické projevy, 70 tisíc z nich bude vyžadovat hospitalizaci a polovina z nich (tedy pět procent z těch, kteří mají klinické příznaky) bude vyžadovat intenzivní péči, možná až plicní ventilaci. To je cca 35 tisíc lidí. To je asi 60 procent VŠECH akutních nemocničních lůžek ve státě a asi 35násobek kapacity intenzivních lůžek připravených pojmout vážně nemocné dnes.
Pro pořádek – spalničky s R0 rovná se 18 (nebo chcete-li příušnice s R0 10–12) se nepotkávají s „imunologicky naivní“ populací, ale s očkovanou populací na úrovni kdesi kolem 90 procent. Proočkovanost klesá, tak i spalničky jsou problém. Srovnávat však R0 spalniček a covid-19 je faul na posluchači.
Chřipkaři vs. alarmisté
Odborná veřejnost se dělí na chřipkaře a alarmisty. Ti první v sobě zahrnují podmnožinu „promořovačů“. Jednoho mají i ve Švédsku. Anders Tegnell (švédská verze Romana Prymuly) je ve svých úvahách o dosažení imunity národa tak „srozumitelný“ jako filmy Ingmara Bergmana. Chvíli to fungovalo. Modus operandi v zemi trochu nahrává „řízenému mezilidskému ochlazení“. Běžný Švéd mimo Stockholm možná za celý život neviděl více než 50 lidí pohromadě i ti byli od sebe aspoň metr (to je vypravěčská nadsázka). Koncept se v posledních týdnech trochu drolí, zejména díky číslu přes dvacet covidových mrtvých na 100 tisíc obyvatel (v Česku dva a něco). Sázka na odpovědnost Švédů má také své trhliny, žijí téměř normálně, jako by se nechumelilo. Navzdory doporučením.
Epidemiologové obecně varují. Vcelku tiše, protože nechtějí být obviňováni ze rdoušení ekonomiky, potažmo za kolaterální oběti ekonomických dopadů. Nejde pouze o odborníky naše. Třeba Lars Schaade, viceprezident Institutu Roberta Kocha v Berlíně. Úvodních 10 minut tiskové konference z 24. dubna stojí za zhlédnutí (Twitter @RKI). Společnou zprávou infektologů a epidemiologů je, že rychlým uvolňováním opatření nebo „rozvolněním protipedemických mravů“ v průběhu léta můžeme čekat ve druhé polovině roku další významnou vlnu onemocnění.
Vyhraná bitva nad virem
Že nemocnice krvácí na peníze? Že potřebují normálně fungovat? O tom není nejmenšího sporu. Je to však jako s opatřeními proti epidemii. Podle Městského soudu v Praze nejsou špatná sama o sobě, ale měla být vyhlášena podle jiného zákona, než byla. Podobně nemocnice samozřejmě potřebují peníze, ale proč přitom argumentovat epidemiologickými bludy?
Ať se nám to líbí, či ne, uvádění skutečných čísel a nabádání k opatrnosti (co „chřipkaři“ označují za strašení) je přijatelnou taktikou k dosažení „compliance“ (neboli uposlechnutí) s opatřeními.
Jediný způsob, jak zabránit epidemii s fatálními dopady i na ekonomiku, je lockdown – karanténa. Možná má plukovník doma Umění války od Sun–c’ a vyčetl, že nejlépe vyhraná válka je ta, kterou nebylo potřeba vést. Není lepšího důkazu správnosti této teze než přespoloviční kapacita českých lůžek intenzivní péče zejících prázdnotou. Rada čínského umělce války vyhrála (zatím první) bitvu nad čínským virem. Jsou to všechno paradoxy.
Skutečnost, že zdravotnictví je – mimo mnohé jiné – o penězích, je nabíledni. Tak se o něm také bavme jako o ekonomické činnosti. Ale nepoužívejme k tomu vějičku nemocí tak, že některé budeme malovat načerno a jiné zlehčovat. Chtělo by to občas položit karty na stůl a říct si, jak to celé je. Čekat na to, až se zase profesor Dušek někde na mikrofon přeřekne a vysvětlí realitu ve všech barvách a nuancích, takové okénko do hlubin statistikovy duše se nám již tak brzy neotevře. A že zdravotnickým číslům rozumí jako málokdo. Škoda.
MIROSLAV PALÁT
lékař, prezident CzechMed, text vyjadřuje autorův osobní názor
•
Comments