...jako například, pes pouze na vodítku.
Praha chystá vyhlášku o tom, že psy bez vodítka budou moci být pouze na k tomu určených prostorách. (Text vznikl v únoru 2022) K tomu se v médiích vynořilo připomenutí vážného poranění dítěte nezvládnutým psem před nějakými měsíci na Petříně. Celé to pěstuje iluzi, že zkratkovitým opatřením typu „zakážeme/přikážeme všem” se předejde podobně nešťastným, nicméně velmi zřídkavým jevům.
Efekt kobry
Pramatkou zkratkovité politiky je tzv.efekt kobry. Britská koloniální vláda v Indii se kdysi zneklidnila nad rostoucím počtem útoků těchto jedovatých hadů v Dillí. Rozhodla se proto slušně platit lidem za každého odevzdaného mrtvého plaza. Zprvu to šlo dobře a počet hadů klesal. Zanedlouho podnikavci vystihli možnost snadného příjmu a začali kobry cíleně chovat. Úředníci na to časem přišli a motivační schéma zastavili. Pro chovatele tak zvířata přestala být zajímavá a vypustili je do "volného oběhu". Ve výsledku bylo nakonec víc volně žijících kober, než na začátku.
Podobný hurá systém tu máme v nejrůznějších podobách.
Vedení Prahy se rozhodne, že posune metropoli do 21. století tím, že naseká do vozovky stovky panduláků a vytvoří cyklostezky, po kterých nikdo nejezdí.
Mnoho nehod v silniční dopravě se stane kvůli nepozornosti, tak se zaměříme na držení telefonu v ruce při jízdě. To se dá kontrolovat, vyfotit a pokutovat.
Když se stane neštěstí se psem, který pokouše člověka, ba o co hůř dítě, objeví se nápad, že psům je potřeba vodítko ke krku snad přišít. Ani jedno nefunguje.
Zkratky na všech frontách
My děláme zkratkovité zásahy do systémů, o kterých nevíme skoro nic. Nejprve je nutné znát podrobnosti, souvislosti, kdo se tam objevuje, komu jde o co, jaké jsou možnosti. Až potom uvážit, co s tím.
Praha podle svého výškového profilu není ryzí cyklistické město jako Berlín, Kodaň nebo slovenská Trnava. Pořád bude dost lidí, kteří se kvůli bydlení, vyřizování, práci nebo vůbec potřebují dostat do města a snad někde, alespoň na chvíli, zaparkovat. Auta lze v centru de facto zakázat. Jsou však příklady nejednoho malého či většího města, která ze svého středu vyloučením dopravy učinila prakticky skanzen.
A co s tím telefonem za volantem? Ano, také se to dobře kontroluje, fotí a rozdávají se za to pokuty a trestné body. Ale nehody nejsou díky „držení telefonu". Vést hovor i na hands-free je jako jezdit s 1,5 promile alkoholu v krvi. Když pomineme telefony, auta mají spoustu displejů a hraček, kde pořád něco hledáme a nastavujeme. Řešíme spoustu věcí, než abychom se soustředili na řízení. Pokutování řidiče s telefonem na uchu se to nespraví.
Stalo se neštěstí s nějakým psem a přišlo to do médií. Zavedeme vodítka – bez něj pouze v určené zóně. Výborně. To vodítko je vidět, lze jej kontrolovat a jeho nepřítomnost pokutovat. Problém to neřeší ani náhodou.
Nikdo se nezabývá tím, že k držení psa je třeba mu také rozumět. Ne pouze, že se musí krmit a venčit. Že pes má svoje potřeby jak fyzické – dostatek pohybu, ale také psychické – potřebu činnosti, zábavy, interakce se svou „smečkou”, kterou mu je lidská rodina. Také se potřebuje naučit chovat, jak mezi lidmi, tak i jinými psy. Přecházíme skutečnost, že příliš mnoho pejskařů své miláčky neovládá. Dokonce v úměře, čím menší pes, tím větší nervák a pošuk (pes). Ano, čím větší čelisti, tím větší potenciální škoda. Tak rovnou zakážeme psy, nebo některá plemena, která automaticky onálepkujeme slovem „bojová”. Otázkou je, co to vyřeší.
Zkouška z ovládání psa jako řešení ?
Co kdyby raději majitel psa musel složit zkoušku základního ovládání psa? Třeba odstupňovanou podle velikosti? Je přece jiný řidičák na osobní a nákladní vůz. S tím větším je potenciál větší škody, proto i větší odpovědnost. To by však musel na úřadě sedět, kdo má o psech nějaké ponětí. Vzato z veselejší stránky: je otázkou, zda by se našlo dost „psů – zkušebních komisařů“, kteří by snesly neumělé pokusy budoucích psovodů, co si „dělají papíry”. Jak si pamatujeme z Covidových lockdownů i útulkových pes, který jinak prahne po procházce, může při množství zájemců toho mít za chvíli plné tlapky. Prostě chce to jen nějakou hlubší úvahu, co vede k neštěstím se psy a na co se zaměřit.
Zkusme žádat po politicích promyšlená řešení. Chcete zavést to či ono? Tak hned zatím otázka: co tím myslíte, jak jste k tomu přišli, proč a jak by to mělo fungovat? Tohle by bylo pěstování přímé demokracie.
Politik odpovědný svým voličům celé období, nejenom jednou za 4 roky. Místo toho, legislativní jednohubky politiků nikoho nenasytí a některé jsou otrávené.
Comments