Kolik svobody obětujeme v zájmu normálního života? Máme zkušenost s regulací kouření
Lidové noviny 3.listopadu 2020
Doba covidovápřináší někdy až absurdní obrazy. Jindy banální úkon, nákup pečiva, dnes v Paříži musí být v souladu s proticovidovými opatřeními.FOTO REUTERS
Naše současné nezvládání pandemie inspiruje k lecčemu, například k úvahám o svobodě. Kroky evropských vlád směřují k omezení různých ústavních svobod a kolem toho se píše mnoho příběhů, v novinách i na soudech. Jde hlavně o to, že omezování je plošné. Debatuje se, zda jsou opatření adekvátní, podle jakých kritérií, a zda příslušná exekutivní moc k nim má vůbec dostatečný právní rámec.
My se však blížíme do situace, kdy nám tato debata o plošných opatřeních přeroste do otázky diskriminace, a to na základě koronatestu a/nebo očkování. Směřujeme k tomu, že bez negativního testu anebo potvrzení o očkování se jednoduše nedostaneme do divadla, do určité budovy nebo k určité aktivitě. Debata o svobodě nemá konce.
Právo kouřit
Vezměme příklad jiného omezování svobody, které sledujeme v přímém přenosu. V průběhu postupného omezování kouření na pořád více veřejných místech se objevuje argumentace, že kouřit je přece nezadatelným právem.
Dnes běžná regulace kouření nám srozumitelným způsobem osvětluje dva právní principy, které by bylo možné použít i při zápasu s pandemií.
Zaprvé, že omezení kouření na prakticky všech veřejnosti dostupných místech je sice vůči kuřákům diskriminační, avšak směřuje k omezení menší skupiny obyvatel v zájmu zdraví většiny. Za druhé, nejde tu o svobodu obsahu, ale svobodu dosahu.
Toto rozdělení použil 21. listopadu 2019 při své přednášce herec a komik Sasha Baron Cohen v souvislosti s šířením internetových lží, konspiračních, rasistických či popíračských zpráv. Poukázal na to, že ačkoliv má člověk svobodu beztrestně si myslet a tvrdit jakýkoli nesmysl, neměl by mít „svobodu“ tyto myšlenky sdílet v řádech sekund s miliony dalších uživatelů internetu. Svoboda obsahu se tedy nerovná svobodě dosahu. (Freedom of speech is not the same as freedom of reach.)
Vrátíme-li se ke kouření, nelze dost dobře kuřákovi zakazovat vůbec kouřit, avšak lze mu uložit – a děje se to zcela samozřejmě –, kde smí nebo nesmí kouřit.
Času je málo
Než se regulace kouření dostala do podoby, v jaké ji známe dnes, trvalo to desítky let. V pandemii tolik času nemáme. Virus funguje řádově rychleji než naše procesy právní, akademické nebo politické. Virus žije vlastním životem. Místo poslucháren nám kreslí svoje křivky růstu v přímém přenosu na obrazovkách v téměř každé domácnosti, večer co večer už déle než půl roku.
Zdrcující kritiku evropskému a vůbec západnímu chápání svobody při nezvládání koronaviru uštědřila Naomi O’Learyová v Irish Times z 31. října 2020: „Zatímco se občané na Západě blíží k zimě většinou nějak připoutáni k domovům, důchodci v Austrálii chodí do barů, ulice Taipeie pulzují životem a restaurace v Soulu jsou plné.“
Součástí řešení koronakrize v Asii je univerzální nošení roušek, dokonalé trasování a povinná karanténa nakažených. Západ ve své iluzi výjimečnosti odmítl zejména poslední z těchto opatření jako příliš autoritářské a kulturně nepřijatelné. Bez ohledu na to, že se přitom bavíme o demokraciích Dálného východu od Tchaj-wanu přes Jižní Koreu, Japonsko až po Austrálii a Nový Zéland.
Západ též podlehl mantře „virus zabíjí pouze nemocné a staré“. Vlády se postupnými kroky blíží k tomu zmíněné izolovat a víceméně třetinu populace uvrhnout do domácího vězení. Paradoxně tu skupinu voličstva, která současné garnitury drží u vesla.
Hladinu únosnosti „zavirování“ společnosti nastavují politici na olizování jemné linie „přetížení zdravotnického systému“, podléhajíce iluzi, že umí správně kalibrovat, kolik lidí může onemocnět najednou, aby to ještě šlo. Autorovi těchto řádek se nabízí srovnání, že je to vlastně průzkum bojem, kdy politici posílají do prvních linií zdravotníky, zatímco sami sedí v teple všelijakých komisí.
Naomi O’Learyová pokračuje: „Vlády ve jménu záchrany ekonomiky strávily léto úvahami, jak se zbavit opatření, místo úvah, jak se zbavit viru.“
Současné apelování na „odpovědnost každého občana“ je licoměrné, protože občané nemají prostředky zavést efektivní systém stopování a testování.
Ve jménu „svobody“ západní vlády nezavedly povinné karantény. Cílené a vymáhané karantény pro omezenou skupinu jsou nemyslitelné. Proto tu máme omezení pro všechny. Co je více svobodné, či demokratické?
Je to poměrně silná irská káva.
Co bude na jaře, řešme už nyní
Jaké máme možnosti a ke kterým je nakročeno? Budeme se v tom plácat tu vzhůru, tu dolů někdy do jara. Za rohem je Covid-pass, povolenka, že jako testovaný a negativní mám vstup do budovy, do divadla a na fotbal, ale bez něj nikoli. Podle všeho v podobě QR kódu na displeji chytrého telefonu. Jako žádaná komodita bude objektem padělatelů, hackerů anebo obchodníků. Na černém trhu to bude drahé.
Pak se to rozšíří na průkaz očkování. Odpírače nedonutíte, ale můžete jim zakázat vstup do budovy. Podobně jako se může stát, že neočkované dítě nepustí do školky. To budou témata na tiskové konference jako víno.
Budeme konfrontováni s otázkou svobody obsahu (nejsem testován, nejsem očkován – nikdo mě nedonutí) a svobody dosahu (dostanu se asi tak daleko jako dnes kuřák se zapálenou cigaretou).
Cesta k jaru 2021 však není bílým listem papíru. Současná poloopatření budou erodovat kvůli parlamentním mechanismům, různým žalobám a sílící netrpělivosti a – přiznejme si – slábnoucí disciplíně občanů. Ekonomičtí „proroci“ slibují směrem k Vánocům otevřené obchody, Flégrové tohoto světa zase třetí vlnu.
Jak to bude na jaře, bychom měli řešit už nyní, nikoli jako „inteligentní“ vysavač, který se zabývá tím, kam pojede, až když narazí na překážku.
Po internetu koluje obrázek vtipu s rozesmátou kuličkou se stopkami představující koronavirus držící v jedné ruce transparent „I love Babiš“. Mohl by mít stejně dobře napsáno „I love Europe“.
Kolik svobody budeme (ochotni) obětovat, abychom mohli žít normálně? Nutno odlišit svobodu obsahu a svobodu dosahu. Příklad s kouřením tu je. Pouze nemáme tolik času. Nabízí se parafráze citátu Benjamina Franklina: kdo není ochoten se omezit na své svobodě při snaze porazit virus, nezaslouží si ani tu svobodu, ani porazit virus.
MIROSLAV PALÁT lékař, prezident CzechMed Text vyjadřuje autorův osobní názor
Comments