top of page

Debata`a la Cimrman

Aktualizováno: 18. 4. 2020

Lidové noviny


Úroveň diskuse o zprávě OECD o českém zdravotnictví je poznamenaná

neschopností promluvit kvalifikovaně


Češi rekordmani. Máme jednu z nejvyšších návštěvností u lékaře na obyvatele a rok,

píše Miroslav Palát. Autoři zprávy OECD explicitně zmiňují, že regulace návštěvy u lékaře

na straně pacienta není žádná.


Všichni mají „své dny“. I muži, jak tvrdí nějaká reklama na kořalku. Věřte nevěřte, i naše

zdravotnictví. Nazval bych je „OECD dny“. Nastanou vždy, když zmíněná organizace přijde

s trochu delší zprávou o stavu českého zdravotnictví, případně s návrhem, co s ním.

Opakuje se však scénář, který lze shrnout takto: OECD si může psát, co chce, a my si

budeme říkat také, co chceme.


Televizním rozhovorům a dalším diskusím pak dominují pořád stejná klišé. Stárnutí

populace (bože můj, co teď!), podfinancované zdravotnictví (my to říkáme pořád),

emigrace zde vystudovaných lékařů (musíme je nějak přinutit, aby zde odpracovali aspoň

pět let), nedostatek personálu, zdravotnictví je v krizi a potřebuje reformu.


Nejinak se nesla i diskuse v Devadesátce ČT24 v den zveřejnění zprávy 5. listopadu. Jak

moderátor Tomáš Drahoňovský, tak někteří hosté budili dojem, že zprávu OECD neviděli

možná ani z rychlíku, než k ní šli diskutovat v přímém přenosu.


Ošetření „zadarmo“, a proto kdykoli dostupné

Nalejme si tedy čistého vína a položme si pár otázek. Na margo stárnoucí populace:

nejvíce zdravotních služeb – a potažmo peněz – čerpá člověk v posledních dvou letech

života a je jedno, zda je to v šesté, sedmé, nebo osmé dekádě. Nejvýraznější položkou

nákladů je růst chronických onemocnění, jako je diabetes, vysoký krevní tlak nebo obezita.

Ale pozor: tato onemocnění začínají stále v nižším (!) věku a pak – léčená někdy lépe,

někdy hůře – provázejí nositele do věku vysokého. Toto je příběh hodný zřetele.

O čem OECD píše, jsou výrazné regionální rozdíly ve střední délce dožití. Nabízí se

myšlenka, že ve velkých městech s lepší dostupností péče budou vyhlídky lidí lepší. Je to

však složitější. Nejkratčeji se žije v severních Čechách, na severní Moravě. Nejdéle ve

velkých městech, Praze, Brně, Plzni, avšak nikoli Ostravě. Dlouho se žije na Vysočině.

Proč pak ne na Rokycansku a Strakonicku, co by kamenem dohodil od relativně

dlouhověké Plzně?


Očekávaná délka života ve třiceti letech je v Česku o 11 (!) let nižší u mužů s nejnižším

vzděláním než u těch s nejvyšším. U žen je tento rozdíl pouhé tři roky. Proč a co s tím?

Máme jednu z nejvyšších návštěvností u lékaře na obyvatele a rok. Autoři zprávy

explicitně zmiňují, že regulace návštěvy u lékaře na straně pacienta není žádná. Ošetření

se vnímá jako „zadarmo“, a proto kdykoli dostupné.


Ponovu zpráva OECD uvádí dynamiky některých parametrů za delší dobu. Roste počet

lékařů v přepočtu na obyvatele i jejich věk, je tedy stále více služeb, které poskytují.

Obecně náklady ve zdravotnictví rostou, protože stále více lékařů poskytuje stále více

péče za stále více peněz.


Toto jsou otázky jakéhokoli zdravotnictví v rozvinutých zemích a je úplně jedno, zda jejich

„lokomotiva“ je ze železa, oceli, bronzu, stříbrná, nebo pozlacená. Všude lidé řeší stejné

věci, sedíce na různě velkých pytlích peněz. Růst nákladů, nedostatek doktorů atd.


Odzbrojující logika

Jaká se ve zprávě nabízí – nutno říci dílčí – řešení? Jen namátkou: je třeba omezit

bezbřehý pohyb pacienta „po systému“, až najde někoho, kdo mu dá, co chce. Aby bylo na

život zachraňující medicínu, nutno omezit (rozuměj zpoplatnit) přístup k řešení „kdejaké

nudle u nosu“. Odborný čtenář promine brutální zkratku. Také se doporučuje do úhrady

péče zahrnout hodnocení výkonnosti či kvality.


Zpráva OECD není Písmem svatým ani knížecí radou od zeleného stolu. Úroveň diskuse o

ní je však u nás poznačená neschopností aktérů myšlenku rozvinout nebo opustit.

Korunu tomu pak nasadí jeden z diskutujících, když v přímém přenosu prohlašuje s

odzbrojující logikou: „…. (vážím si) těch obětavých praktických lékařů (...) takových

doktorů jsou stovky, kteří pracují ve věku 60+ a neopustí své pacienty.“ (Jejich příjem je

násobně vyšší, než by byla jejich penze.) Pokračuje: „Co však je úplně špatně, je gatekeeping.“


(Když praktický lékař je dveřníkem, bez jehož doporučení pacient nemůže volně

k různých specialistům.) „… úroveň lékařů je různá, někteří praktici jsou zodpovědnější,

někteří méně zodpovědní.“ (Takže máme praktické lékaře, které je lépe obejít!) „... ten

člověk by měl mít šanci starat se o své zdraví a vyhledat toho specialistu a neztrácet čas

tím, že si bude nějak diskutovat se svým praktickým lékařem, jestli ho na to vyšetření

pošle, či nikoli.“ (Volný pohyb pacientů po zařízeních vyvolává duplicity a nesystémovost, v

konečném důsledku léčení prodražuje.)


Následuje vyvrcholení: „Právě volnost pacientů v pohybu toho systému je obrovskou

výhodou (...), která do značné míry jaksi kompenzuje vliv toho, že zdravotnictví je

podfinancováno (...), ale přesto je pro pacienty velmi přátelské uživatelsky.“

Zbývá dodat: ne, to není od Járy Cimrmana…


Autor: Miroslav Palát

2 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentários


Os comentários foram desativados.
bottom of page